Heslo, které opakovaně a intenzivně zní z éteru. Co si o tom myslí středoškolská profesorka a naše stálá přispěvatelka Jitka Neradová?
Text: Jitka Neradová Foto: Emanuel Mizia
To heslo je takové líbivé, zavřené školy byly dost kritizovány. Nicméně je to lež jako věž. Školy a děti jsou zase na chvostu, odnášejí nekompetentní rozhodnutí nejvíce ze všech.
Od samého začátku školního roku stačí jedno nakažené dítě, aby třída, brzy poté i škola, neřkuli všechny spřátelené rodiny, naběhly do karantény. A tedy do výuky online. Dětem většinou nepomůže ani negativní PCR test, prostě musí do karantény stůj co stůj.
Někde to řeší kombinovanou výukou, jinde ryzím onlinem. A sotva se jedno dítě vrátí, je pozitivně označeno jiné a všechno se opakuje.
Znám velkou školu, kde je teď v onlinu třináct tříd.
Učitelé lítají mezi tím, někdo učí z domova, někdo ze školy, někdo jen online, jiný distančně.
A děti to odnášejí – navzdory tomu, že veřejně se pořád tvrdí, že školy letos nezavřeme. Prakticky jsou ale zavřené už od září. Jeden neví dne ani hodiny. Učitelé kdy a jak budou učit, děti co a odkud, rodiče jak budou mít hlídání. O plánování potenciálních prázdnin (třeba nedávných podzimních) ani nemluvě. Stačí jedno pozitivní dítě ve třídě, a plánovanou dovolenou můžete zrušit, protože syn nebo dcera jsou najednou v karanténě.
Pravda, hygieny fungují různě. Někdo je promptní, někdo nechá děti týden se promořovat, pak zavelí karanténu. Někde odlišují očkované a neočkované, jinde zvýhodňují roušky. Prostě nevíte nejen dne ani hodiny, ale ani na koho narazíte „na karanténě“ a jak se zachová k vašim studentům.
Navíc s hygienou (pokud se tedy dovoláte) můžete komunikovat jen do půl třetí. Pak jim končí pracovní doba a jdou domů. Takže objevit pozitivní dítě ve dvě je dost na nic. Žádnou oficiální zprávu nedostanete.
Do toho vládní chaos, který naposledy připravil perličku v podobě jídelen. Dítě, které není z dané školy, musí být před vstupem do jídelny testováno. Denně. Pokud tedy není očkováno.
Jelikož my všichni z gymnázia chodíme do vedlejší jídelny, začalo martýrium zařizování, jednání, dohadů. Když se nové nařízení povedlo uvést do praktického života, ozvali se z vyšších míst, že vlastně zapomněli sdělit, že v tomto případě nic z toho neplatí!? Dítě ze spřátelené školy přece není cizí strávník!
A tak všechno zařizování smetete ze stolu a vrátíte se k tomu, co dosud fungovalo. Ovšem napětí, co přinese příští den, ba možná už půlden, nemizí. Naopak. A tak je to i s tou velkou proklamací, že školy se už zcela jistě nezavřou…
My dospělí si můžeme zanadávat. Děti samozřejmě také, ale troufám si tvrdit, že jejich duše jsou přece jen křehčí a tato nejistota – podpořená nevydařenou tečkou za koronavirem, který nemizí, umocněná nezakrývaným tlakem na očkování teenagerů, ostrakizací neočkovaných, chaotickým testováním, náhodným uvrháním dětí do karantény… – silně působí na jejich psychický vývoj. Plynule navazuje na rok bezprecedentního zavření škol, zákazu sportu a likvidaci života v dětském kolektivu.
Měla bych skončit nějak optimisticky, radou, jak z toho ven, ale napadá mě jen bezradná otázka: Proč to těm dětem děláme? Chceme je zničit? Anebo z druhé strany – proč to vlastně dovolujeme?
Je ale možné, že někdo to vidí jinak?
Další články gymnaziální profesorky Jitky Neradové na webu Velká přestávka:
Červen ve škole
Hrdina roku? Začínající učitel
Tak se nám děti vrátily do lavic…
Zpátky do školy – jak to nepokazit?
Opravdu chceme poslat děti do školy?
Třídnické hodiny: Proč mají smysl i na dálku?
Ukradené rituály
Hudební výchova online?
Střelba do vlastních řad
Laboratorní myši
O vypnutých webkamerách a o dětech, na které se zapomnělo
Multifunkční rodič
Bavme se s dětmi o jejich strachu