Fejeton a zároveň malý, ale velmi aktuální apel Jitky Neradové
Text: Jitka Neradová
Děti se dnes bojí. Předpokládáme, že špatných známek nebo neúspěchu ve škole, ale to nebývá ten největší stresor. Minimálně ne nyní. Děti se bojí covidu.
A většinou nikoli kvůli sobě. Bojí se o své blízké. Že jim umřou rodiče, prarodiče. Že je ony, děti, nakazí. Média jim vsugerovala takovou míru strachu, že si to dospělý těžko uvědomuje.
Socialistická média vytvářela obavu z jaderné války. Intenzivně, vytrvale, neustále. Stejně tak se bojí dnešní děti.
Víc asi ty malé – puberťáci mají většinou všechno na háku, i covid. Ale i oni se bojí, jen o tom nemluví. Nemluví o tom ani ti mrňousové, ale je to v nich.
Proto musíme mluvit my dospělí.
Bavme se s nimi o jejich strachu. Navzdory tomu, že jsme zavaleni prací, nevíme, kam dřív skočit, musíme do značné míry suplovat roli učitelů…
Vím, těžko se pak hledá chvilka – nejlépe pravidelná – na to, abychom si sedli s dětmi a pokusili se rozptýlit jejich strach. Ale stojí to za to, protože jejich dušička si vydechne a bude jim, i v té příšerné karanténě, trochu lépe.