Tohle je Tobiáš, který pilně dochází na pražské Gymnázium Thomase Manna. Proč je fajn mít svého školního psa – a s čím vším dětem zcela nezištně pomáhá?
Text a foto: Jitka Neradová
Ve škole jsou primární děti. A učitelé, samozřejmě. Důležité jsou kuchařky, uklízečky, školníkJ. Prostě klasická lidská školní sestava.
Někde ve školách mají i zvířátka. A tím nemyslím myši ve sklepě ani vši v nějaké ze tříd. Mám na mysli křečky, osmáky (ne, tentokrát nejde o děti), strašilky (to není narážka na učitelky), někde jsou to rybičky, hadi, morčata.
Prostě každý podle svého gusta. A podle toho, jak zřizovatel, vedení či třídní učitel dovolí.
Zvířátka dětem pomáhají, o tom žádná. Pravda, vyvstává s tím klasický problém: Kdo se o zvířenu postará o víkendu, o Vánocích, o letních prázdninách? Nabízí se rozdělení zvířat do rodin, ty ale kupodivu většinou moc nadšení neprojevují. Vzít do domácího azylu školní krysu se rodičům kupodivu obvykle moc nechce.
Pak je na řadě školník nebo obětavá třídní učitelka.
A poté chov většinou skončí, protože prostě není obětavec, který by se o nebohé tvory staral v době školní nedocházky. O online výuce ani nemluvě.
My máme školního psa. Jmenuje se Tobiáš a do školy se mnou chodí od chvíle, kdy se odpojil od své původní smečky. Na našem gymnáziu našel tu druhou, milující a oddanou. A není třeba řešit, kdo se o něho postará po zvonění. Vrací se se mnou domů.
Tobiáš je bohem políbený jezevčík, který navzdory zvěstem, které o tomto plemeni kolují, nekouše, neštěká, není ani moc tvrdohlavý a už vůbec náladový.
Miluje děti, je s nimi rád, vnímá jejich radosti i starosti, čímž se stává i psem terapeutickým. Spořádaně sedí před tabulí a moudře naslouchá výkladu o třicetileté válce. A když se dítě tváří, že je mu smutno (zní to lépe, než že ho to nebavíJ), jde se k němu stulit.
Tuhle jsem zaslechla, jak si děti povídají o tom, že se konečně těší do školy, když je tam Tobiáš.
Takže navzdory mnoha moderním výukovým metodám stačí jeden vlídný pes, aby bylo dětem ve škole lépe a radostněji.
Pomáhá nám s psychickými problémy, s běžnými radosti i starostmi školního dne, někdy i se svačinamiJ. Takže u nás na gymnáziu jsou – tak jako všude – primární děti. A pak pes. Poté následují učitelé, kuchařky, uklízečky a spol. 🙂
Zkrátka není nad to mít vnímavého školního psa 🙂
