Chystáme pro vás sérii knižních tipů pro menší děti i teenagery a také velký rozhovor s Petrou Schwarzovou Žallmannovou, odbornicí na literaturu pro děti. Knižní listopad na Velké přestávce právě startuje – fejetonem středoškolské profesorky Jitky Neradové.
Text: Jitka Neradová Foto: Emanuel Mizia
Prázdniny kromě jiného nabízely i velký prostor pro čtení. Když se povalujete někde na lehátku nebo v hotelu, není od věci vzít si knihu a beze spěchu a rozptylování se ponořit do zajímavého příběhu. Však také někteří knihám s nadsázkou říkají pomalá média.
Ovšem být pomalý dnes není moc v kurzu. Doba je rychlá, byť se zdá, že covid ji trochu zpomalil. Ostatně pro mnohé byl lockdown „konečně příležitost“ začíst se.
Přesto se vytrvale tvrdí, že děti dneska nečtou. Asi si to myslí i odpovědná místa, když loňským maturantům zrušili tu část maturity, ve které šlo hlavně o čtení. Myslela bych, že knihy mohou v karanténě naopak získat na důležitosti, nicméně tuto část zkoušky dospělosti letos na jaře odpískali. Stačí prý didaktický test.
A knihy zůstaly u ledu.
Neustálé karantény ovšem nabízejí další možnost. V klidu domova se přece dobře čte. Jenže v našich domácnostech vidíme spíš mobilní telefony než knihy. Tady se vyloženě nabízí výrok starých latiníků, že příklady táhnou. Což je ve své podstatě pravda – tam, kde vidíte čtoucího dospěláka, si často čtou i děti. Jenže takových jedinců je pramálo. I dospělí lidé víc zírají na monitor než do otevřené knihy.
A pak si stěžují, že děti nečtou.
Nicméně skutečnost nejspíš nebude tak trudnomyslná, jak se nám média snaží namluvit. Sama potkávám děti s knihou. Některé čtou, kudy chodí – doslova.
Navíc je řada zajímavých autorů, kteří píší skvělou literaturu pro děti i teenagery, a mladí čtenáři tak opravdu mají z čeho vybírat. Dávno je pryč doba, kdy se říkalo, že nebýt Harryho Pottera, děti knihu neotevřou ani za zlaté sele. Otevřou a čtou.
Pravda, někomu to trvá, než si ke čtení najde cestu. Jiní zase hledají oblast, která je chytne. Někteří potřebují popostrčit – a právě tady je logicky prostor pro příklady, které táhnou.
A jiní prostě nečtou a číst nebudou.
Jen si troufám tvrdit, že rozhodně nejde o většinu – věta, že děti nečtou, je docela zavádějící. Jde spíš o to, jak jim četbu podáme a jaké knihy se jim dostanou do ruky.
Protože, co si budeme namlouvat, když dostaneme ve dvanácti přikázáno přečíst Babičku a Hřbitovní kvítí, vášeň pro literaturu to v nás nejspíš nezažehne.
To se ale dnes už naštěstí moc nestává. Naopak existuje řada smysluplných akcí, které děti ke čtení pobízejí. Od docela populárních Nocí s Andersenem přes Čtení pomáhá až po nejrůznější knihovnické aktivity.
Děti tedy čtou, alespoň podle mých zkušeností. Možná se nejdřív ze všeho musí přestat tvrdit, že ne.
A také že v kurzu jsou jen a pouze rychlá média. Kniha, jako pomalejší varianta, je vítaný společník nejen během karantény. Půjdeme dětem příkladem?
–
Další články gymnaziální profesorky Jitky Neradové na webu Velká přestávka:
Školy už nezavřeme…
Červen ve škole
Hrdina roku? Začínající učitel
Tak se nám děti vrátily do lavic…
Zpátky do školy – jak to nepokazit?
Opravdu chceme poslat děti do školy?
Třídnické hodiny: Proč mají smysl i na dálku?
Ukradené rituály
Hudební výchova online?
Střelba do vlastních řad
Laboratorní myši
O vypnutých webkamerách a o dětech, na které se zapomnělo
Multifunkční rodič
Bavme se s dětmi o jejich strachu