Glosa Jitky Neradové, kterou by měli číst všichni rodiče. Tohle je totiž lekce empatie – vůči dospělým i dětem.
Text: Jitka Neradová
Rodič se stane multifunkčním, ani neví jak. Stačí zavřít školy v celé zemi, a najednou je učitelem, uklízečkou, školníkem i studentem, protože se ty dávno zapomenuté věci musí znovu naučit. Krom toho je rázem kuchařem na plný úvazek, terapeutem, youtuberem, střihačem videí, sportovním trenérem, či dokonce, nedejbože, i spolužákem vlastních dětí, protože nikdo jiný reálný prostě není po ruce.
Ti, kdo nejsou na „ošetřovačce“, k tomu všemu musí nějak zvládat i vlastní zaměstnání.
Jsou i tací, co mají naloženo ještě víc, a tak jsou zároveň i ošetřovateli, lékaři či komunikátory s úřady, což celou covidovou krizi posouvá do megalitických rozměrů.
Postavení rodičů v naší společnosti i jejich role se diametrálně změnily loňským rozhodnutím vlády, že nejlepší je všechno zavřít.
A když fungují počítače, mají tím školy vyřešené a nechají je zavřené na věčné časy a nikdy jinak. Vždyť je to tak krásné – distanční výuka!
Pravda, loni na jaře se děti radovaly spolu s nimi. Rodiče samozřejmě už méně, ale ještě to dávali. I díky chytlavému heslu, že společně to zvládneme a že moje rouška chrání tebe…
Téměř rok poté máme v dětských pokojích apatické děti, které přišly o kroužky, kamarády, zábavu a nakonec i o tu školu, kdysi tak protivnou. Už se neradují.
Ale musíme se tomu nějak postavit. Hlavně tím, že budeme s nimi. Vím, že to zní prapodivně, vždyť jsme teď spolu pořád. Ale někdy to není opravdové.
„Já mám home office, ty se nějak zabav. Večeře bude v sedm.“
Není pochyb, že se situace, zejména pro děti, výrazně zhoršila. Bylo logické, že se zhorší. Mladí lidé potřebují sociální kontakty, být s kamarády, hýbat se, smát se. To všechno společně. Ano, někteří si vystačí s málem, ale i ti introvertnější potřebují něco víc než jen permanentně svítící obrazovku počítače.
Kdysi jsme trpěli, když děti utíkaly do virtuálního světa, a počítač byl často takříkajíc za odměnu. Dnes je to spíš za trest, byť to málokdo řekne nahlas.
Děti jsou hodně adaptabilní, mnohé z nich se nové situaci přizpůsobí naoko snadno. Ale zůstanou jim jizvy na duši. Aby ty jizvy, dnes ještě neviditelné, byly co nejmenší, musíme dětem nahradit kamarády – aspoň trochu! Sportovat s nimi, blbnout s nimi, povídat si s nimi.
I odtažitý puberťák potřebuje vaši pozornost. To je jedna z mnoha rolí, kterou nyní musí rodiče ovládat. Vědět, jak na to. Být psychologem.
A je to setsakra těžké.
Když něco píši na téma, jak pomoci dětem již rok zavřeným doma, pořád mi tam vyskakují ti rodiče. Stojí to prostě na nich. Na nás, na vás.
Musíme se s dětmi učit, naslouchat jim, cvičit s nimi, kreslit s nimi, číst si s nimi. Dívat se s nimi na filmy, chodit s nimi na procházku, se psem. Pustit je za kamarády.
Snadno se to píše, hůře realizuje. Jak učit, vařit, vnímat, a ještě stíhat svoji práci? A když je dětí víc, je to další práce na plný úvazek.
Pomáhá harmonogram. Taková forma nástěnky z Pelíšků J, na které je vše napsáno, včetně konkrétních časů, a je všem na očích. I tohle vnáší dětem do života řád, a to je uklidňující.
Dbát na školu, ale nepřehánět to. Dívat se pořád do počítače je opravdu vyčerpávající a není to dobré pro jejich zdraví.
Vařit jednoduchá jídla. Mimochodem, hodí se vědět, že pořád máte právo na obědy ze školní jídelny, takže jedno hlavní jídlo denně by tím mohlo být vyřešeno. Další inspiraci najdete v naší rubrice Jídelna.
Hodně se hýbat. Děti tloustnou. Znám i dítě, které od loňského jara přibralo dvacet kilo.
Musíte ale běhat s nimi. Cvičit s nimi. Jinak to nefunguje.
Myslete na umění, na kulturu. Má relaxační účinky.
Užívejte si společného času. Ten je opravdu vzácný a je vlastně jediným pozitivem té prapodivné situace.
Myslete sami na sebe, abyste byli v klidu a nepřenášeli na děti svoje starosti, byť je jich logicky mraky. Ale i v letadle dáváme kyslík nejprve sobě, abychom vůbec dokázali zachránit děti. Takže se starejte sami o sebe, abyste měli energii pomáhat vlastním dětem. Protože do školy asi hned tak nepůjdou, navzdory všem vyřčeným slibům.
Kdyby jo, budeme mít radost z nečekaného úspěchu. A rodiče budou konečně moci ubrat ze své multifunkčnosti.
A klidně se svěřte do rukou psychologů, protože situace, kterou nyní musíte zvládat, je hodně nad rámec klasických rodičovských povinností.