Barbora Stibor je výkonnou ředitelkou projektu makeITtoday, který nabízí kurzy digitálních dovedností pro děti. A tak jsme si povídaly o tom, proč se běžné školy tak málo věnují informatice a digitálním technologiím, jestli na tom něco změnilo období covidové online výuky – a co se dá udělat pro to, aby Česko dál nebylo na chvostu Evropy co do počtu ajťaček.
Text: Michaela Klevisová Foto: archiv Barbory Stibor
Projekt makeITtoday vznikl proto, že ve většině škol chybí dostatečný důraz na výuku IT gramotnosti. Proč se podle vás běžné školy tomuto oboru víc nevěnují?
Možná je to generační záležitost. Na systémové úrovni, ale i přímo ve školách rozhodují o osnovách příslušníci starší generace. Pro ty je možná těžší si uvědomit, že děti, které dnes učí, se bez aktivní znalosti práce s digitálními technologiemi neobejdou, a to i ve svém budoucím profesním životě. Informatika je v porovnání s ostatními předměty velmi nový obor, a zároveň je to obor, který se rychle vyvíjí. Nestačí, že dokončíte pedagogickou fakultu, a máte vystaráno. Pokud se má informatika vyučovat dobře, je potřeba, aby byl vyučující do technologií nadšený a šel s dobou, zajímal se o novinky.
Nesnaží se to ale mladší generace měnit?
Ano, určitý vliv je vidět. Například teď od září se v rámci revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) mění i to, jak se má učit informatika. Bude to s větším důrazem na informatické myšlení a programování. A také se zvyšuje dotace vyučovacích hodin. Změna ale přichází po 17 letech, což je z hlediska digitálních technologií věčnost. Před 17 lety neexistoval Facebook, YouTube ani chytré telefony.
Navíc z obsahu RVP není úplně jasné, jak by tato „nová informatika“ ve školách měla vypadat. Udává jenom obrysy a nabízí učitelům volnou interpretaci, což může být někdy dobře, ale někdy špatně. V budoucnu se tak může stát, že na jedné škole budou absolventi schopni naprogramovat vlastní komplexní aplikaci, zatímco na jiné budou studenti jenom znát zpaměti teorii informačních systémů.
Změnila přístup škol k oboru IT online výuka v době covidu? Napadá mě, že si možná až díky tomu mnozí učitelé uvědomili, že jsou ve znalostech v tomuto oboru za svými žáky pozadu… 😊
Bohužel mám pocit, že mezi učiteli v debatě prezenční versus online výuka převládá názor: „Ještě že už je to za námi!“ nebo „Konečně zpátky do normálu!“ Nemám tedy pocit, že by v tomto ohledu nastalo nějaké otevření očí. Spíš bych to nazvala akceptací nutného zla.
Někteří učitelé udělali maximum proto, aby se přizpůsobili a poskytli dětem co nejlepší výuku. Jiní se ale změně bránili a snažili se ji bojkotovat, což ale nešlo moc dlouho, protože od podzimu už byla online výuka povinná. Je škoda, že neochota některých učitelů uškodila žákům.
Uvidíme, jak se situace ve školách změní po zavedení nové výuky informatiky. Nám ale covid paradoxně pomohl právě proto, že si rodiče uvědomili, jak jsou digitální technologie důležité. Navíc se z online výuky stalo něco de facto normálního. A díky tomu jsme mohli v kurzech pokračovat, a dokonce nově přivítat i mimopražské děti.
Jak vlastně tento nápad vznikl?
Projekt makeITtoday založily v roce 2017 dvě personalistky, které měly zkušenost z technologických firem a denně se setkávaly s tím, že v Česku je nedostatek kvalitních IT profesionálů. I já sama jsem se k makeITtoday dostala právě z HR sféry IT startupů.
Zároveň bylo zřejmé, že český vzdělávací systém v tomto ohledu pokulhává nejen za západem, ale třeba i za Slovenskem. Dnes už zakladatelky ve firmě nepůsobí, ale původní tým funguje pod novou majitelkou Janou Vyhlídalovou, která má dlouholeté zkušenosti v oblasti rozvoje dětí a vzdělávání, a projektu se daří moc hezky.
Co konkrétně dětem nabízíte?
V rámci kurzů programování, grafiky a designu, robotiky a dalších učíme děti nejen aktivně ovládat digitální technologie, ale klademe důraz také na soft skills, jako je například týmová práce nebo prezentační dovednosti. To je podle nás další důležitá oblast, kterou mnohé školy opomíjejí, a děti pak sice mají znalosti a názory, ale neumějí je představit, vyargumentovat a prosadit.
Kromě pololetních kurzů nabízíme také půldenní workshopy, příměstské tábory nebo firemní kurzy pro děti zaměstnanců. A nově máme pololetní kurzy digitálních dovedností už i pro děti od 5 let.
Hodí se takový kurz třeba i pro dítě na druhém stupni ZŠ, které je ale přesvědčené, že by se jednou chtělo profesně věnovat něčemu jinému než IT oborům?
Rozhodně. My nechceme ze všech dětí udělat programátory, ale dát jim takovou výbavu do budoucna, aby si jednou mohly svobodně zvolit, čím se chtějí živit. Navíc digitální transformace postupně vstupuje do všech odvětví a uplatnění pro lidi, kteří ovládají pokročilé digitální dovednosti, bude podle expertů čím dál více.
Takže se dá říct, že kdo bude mít nadstandardní znalosti v téhle oblasti, ten by neměl být problém s nalezením práce?
Už teď podle zahraničních průzkumů může být v Evropě až 750 000 nezaplněných pozic v sektoru informačních a komunikačních technologií a poptávka po nich nejspíš ještě poroste, protože vznikají nové profese vyžadující právě technologické dovednosti. Příkladem je třeba automatizace a robotizace – čím dál víc profesí nahrazují stroje a roboti a my potřebujeme lidi, kteří s nimi umějí komunikovat. Z průzkumů také vyplývá, že zhruba každá třetí firma má problém obsadit volné IT pozice. Proto neváhají nabírat i juniory, které si sami vychovají.
V IT oborech v České republice pracuje velmi málo žen – v počtu žen ajťaček se pohybujeme na chvostu Evropy. Spousta lidí to pořád bere tak, že jsou to obory pro kluky. Jak tohle vnímají rodiče vašich žáků a samy děti? Cítíte, že stereotypy stále přetrvávají?
Rodiče našich žáků často sami pracují v IT prostředí, kde tento stereotyp není tak zažitý. A v Česku poslední dobou vznikla spousta projektů, které se toto vnímání snaží změnit, a to je skvělé. I my se snažíme jít příkladem. Projekt založily dvě ženy, nová majitelka je žena, výkonná ředitelka také a kromě toho máme spoustu lektorek – některé vyučují třeba i během rodičovské dovolené.
V některých kurzech, jako je programování nebo Minecraft modding, máme stále převahu chlapců, do kurzů grafiky se zase hlásí více dívky. Mrzí nás obzvlášť, pokud bez ohledu na názor dítěte slyšíme od rodičů „Ona by na to nebyla”. Ani u chlapců přece nevíme, zda je programování bude bavit, dokud si to nevyzkouší. Naše zkušenosti jasně ukazují, že dívky mají k programování veškeré předpoklady – smysl pro detail, soustředěnost, vůli se zlepšovat… A to jim často dává výhodu před některými chlapci.
Vzpomínám, jak u nás minulý rok byla na táboře programování sedmiletá holčička, kterou programování bavilo tak, že se mu věnovala i ve volném čase po odchodu domů. Na závěr týdne nám ukázala projekt, který jí záviděli všichni kluci ve třídě.
Děti tuto nerovnost vnímají trochu jinak než my dospělí. Holčičky v kurzech programování netrápí předsudky, že by na to snad neměly, nebo že jsou ve třídě hlavně kluci. Vadí jim spíš to, že kolem sebe nemají víc studentek, se kterými by se mohly skamarádit.