Malá rekapitulace a velké držení palců!
Text: Jitka Neradová Foto: Emanuel Mizia
„Tak nám otevřeli školy“ sdělil Twitter do světa z účtu ministerského majitele, který bez ohledu na nějaká pravidla informoval o zákulisním jednání mnohem dříve než ostatní oficiální platformy.
„Které školy, paní Műllerová?“ otázal se zmatený rodič, nepřestávaje se divit neustálým změnám ve vzdělávání svých dětí. „Já znám několik typů škol. Některé jsou zavřené od října, a potom znám i ty, které jsou údajně prioritou naší vlády, ovšem tak je to jenom na papíře. Žádný typ škol se dosud tou prioritou nestal.“
„Ale prosím vás, všechny školy už rotují, to je všeobecné známé.“
„Ježíšmarjá!“ vykřikl rodič, „to je dobrý! A kdy se to, o těch školách, tak narychlo rozhodlo?“
„Práskli to v noci, milostpane, jako pokaždé, vědí? Tahají si to tam z klobouku…“
„Tak se podívejme, paní Műllerová, z klobouku. Jo, takovej ouřad si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak takové losování může lidem zamotat hlavu…“
Jelikož nám dlouhatánský školní lockdown pokryl i sté výročí vydání Haškova Švejka (1. 3. 1921), neodolala jsem, abych švejkování ve veřejném prostoru malinko nekarikovala v úvodu textu o maturantech. I oni se musí cítit tak trochu švejkovsky, vždyť se na nich vláda podepsala skoro tak jako vojenská úřední mašinérie na Švejkovi.
Na rozdíl od něj navíc ani nemohli ke „svému regimentu do Budějovic“, protože cestovat mezi okresy bylo dost dlouho zakázáno.
Podmínky maturitní zkoušky se během letošního roku změnily hned několikrát. Vize, že uprostřed hry se pravidla nemění, se během maturitního poločasu rozplynula jak pára nad hrncem.
V současné době už mají maturanti svoji výrazně osekanou zkoušku na dohled, takže ji patrně vykonají. Aby to ale náhodou neměli moc v pohodě, přesně v den zahájení didaktických testů jim ministerstvo pošle do školy zbývající ročníky. Tedy ty, které strašně dlouho neexistovaly. Najednou se ale rozvolňuje jak na běžícím pásu.
Kdo ví, zda vláda vůbec ví, koho do té školy pouští. Dosud to totiž vypadalo, že o středoškolácích nemá ani tušení. Možná je to jen nějaká chyba v Matrixu?
Ve škole sice nikdo z nich nebyl od podzimu, ovšem další dva dny by to už asi nepočkalo. Prostě půjdou v den didakťáků, školství je přece priorita!
A tak půjdou. Však už týden mohou koexistovat na restauračních zahrádkách! Tam mohou u sklenky pěnivého moku dumat o významu slova priorita. Takový filosofický kurz pro středoškoláky.
Ale školy to určitě nějak dají. Už jsou více než rok trénovány v uvádění švejkovin do praxe, tak proč by nedaly další změnu rozvrhu? Aspoň učitelé konečně uvidí svoje studenty na vlastní oči.
Maturanti budou ten den psát didaktický test, nečekaně příchozí spolužáci jim tedy mohou aspoň držet palce a popřát hodně štěstí u zkoušky dospělosti. Však už je načase! Tolik odkladů by zatřáslo i drsnější povahou, než je křehká duše maturantova. Strašně dlouho nevěděli, co bude. Jestli vůbec něco bude. A jak to bude probíhat.
Veřejnost vidí hlavně hádky o to, zda maturita bude, nebo ne.
Ale jak je asi studentovi, který svou středoškolskou anabázi končí beze všech rituálů? Nebyl ples, poslední zvonění, nic. Od února jim ministerstvo zařízlo školu, prý ať se připravují na maturitu…!
Copak se někdo musí na jednu zkoušku připravovat půl roku?
Ač se tedy na první dobrou zdá ukončení (nutno ale podotknout, že nečekané, náhlé, prostě ona změna pravidel v poločase) dobrým a vlídným krokem, totálně se jim tím rozbil třídní kolektiv, aniž by jim někdo dal šanci nějak to společné studijní období zakončit, třeba jen symbolicky. Prostě ze dne na den přestali studovat, měli ukončené středoškolské studium! V únoru.
Už nyní je pro ně problém sejít se a něco naplánovat, každý už tak trochu jede po vlastní ose. Je to spíš takový nultý ročník vysoké. Covid je dokonale vyškolil v umění přizpůsobit se nemožnému.
Teď, koncem května, se tedy maturanti se spolužáky několikrát uvidí. Musí napsat didaktické testy. A projít ústní zkouškou. Na odborných školách i praktickou, tam už zkoušení mnohde probíhá.
Mají víc možností opravy, takže neplatí stará, rádobyvtipná maturitní pořekadla typu někdo září a někdo v září :-).
Opravovat mohou ještě v červenci. Měli by to zvládnout všichni.
Není žádoucí studenty od maturity vyhazovat. Už i tak si ponesou nálepku covidového ročníku, který školu dokončoval distančně. Neumím odhadnout, nakolik jim to způsobí problémy na trhu práce, snad moc ne, ale ještě jim to komplikovat vyhozením od maturity asi nikdo nechce. Navíc se „přece“ připravovali půl roku.
Studenti teoretických oborů by to měli dát určitě. U těch praktických si už tak jistá nejsem, ale vzhledem k tomu, že učím na gymnáziu, nemohu přispět svou zkušeností. To bych dost švejkovala, a na to jsou tu jiní. Já jen mohu všem maturantům bez rozdílu popřát hodně zdaru, šťastnou ruku při volbě otázek, vlídnou komisi – a hodně poučení z covidového vývoje :-).
A pak už konečně regulérní prázdniny! Ty pomaturitní dřív bývaly nejdelší a často i nejlepší v životě. Nejdelší letos byly – a budou – naprosto bezkonkurenčně. Zda i nejlepší, to už je na každém z vás.
Další články gymnaziální profesorky Jitky Neradové na webu Velká přestávka:
První týden ve škole – jaké to bylo?
Zpátky do školy – jak to nepokazit?
Opravdu chceme poslat děti do školy?
Třídnické hodiny: Proč mají smysl i na dálku?
Ukradené rituály
Hudební výchova online?
Střelba do vlastních řad
Laboratorní myši
O vypnutých webkamerách a o dětech, na které se zapomnělo
Multifunkční rodič
Bavme se s dětmi o jejich strachu