Třetí dopis z Afriky
Text: Marie Sommerová
Můj milovaný D.,
promiň, že jsem se na pár dní odmlčela. Věnovala jsem se všem činnostem, které jsou spojeny s časem dovolené; přečetla jsem dvě nádherné knížky, plavala v moři a poprvé si zblízka prohlížela korály. Také jsem navštívila zdejší želvu. Jeden pár seniorů mi totiž řekl, kde bydlí. Měla jsem ji od sebe jen pár metrů a sledovala ji pod vodou. Připadala jsem si ale poněkud trapně. Komu by se líbilo, kdyby ho někdo pozoroval, jak si hezky hoví na pohovce v obýváku?
Také jsem navštívila turistické městečko, které je odsud na dohled. Bylo úplně vylidněné a obkličovalo ho tísnivé ticho. Současná krize z něj udělala doslova město duchů. Bylo tam jen pár Afričanů, kteří se snažili cokoli prodat, bohužel pro ně bezúspěšně. Krátce jsem se také projela na člunu, okusila, jak chutnají krabi, a seznámila se tu s jednou ženou a jejími dvěma dcerkami ve věku mých dětí. A protože se obě učí na nástroj (jedna na housle a druhá na fagot), na procházce jsem tu mladší naučila kvintový kruh. Prostě mě přepadl absťák. Nediv se, vždyť už tak dlouho jsem neměla možnost učit někoho naživo!
Co se povedlo snad nejvíc, byl můj pokojový balkon. Po celou dobu pobytu to bylo moje zázemí. Knížka s cappuccinem na stolku byli mí věrní společníci. Dokázala jsem tam sedět a dlouhé chvíle jen tak zírat na obzor, na mořskou i nebeskou plochu. Zde jsem si nejen promyslela své budoucí podnikatelské plány, ale převalovala jsem v dlaních i svůj osobní život a hledala, co v něm nechat, a co naopak nechat jít.
Hodně jsem myslela na své děti a na to, jak se změnit k lepšímu jako matka, potažmo člověk. Předně jsem si slíbila, že už na ně nebudu křičet. (Vím, že to nesplním na sto procent, ale vždycky, když se rozčílím, vzpomenu si na svůj balkon… Věřím, že si své předsevzetí znovu prožiju s pocitem, že je správné ho následovat.) A že je sem příště vezmu!
Můj nádherný Domove! I když mi zde slunce obarvilo kůži a hotelový personál se o mě staral jako o královnu, moc si přeju být už s Tebou. Jak moc mi prospělo se vzdálit, abych po Tobě zase toužila! Těším se na své děti, až je obejmu, na našeho králíčka, až si ho pohladím, na svou postel, ve které se mi spí nejlíp. Těším se na své žáčky z hudebky, byť na dálku, těším se na jejich úkoly, které najdu v mailu. Těším se na spolupráci s novými lidmi, které zahrnu do dvou hudebních projektů, které jsem tady vymyslela. Těším se, až začnu zapisovat do not nové motivy. Těším se, až budu moct všechny své nápady zrealizovat.
Můj Domove, možná to s tebou v poslední době nebylo jednoduché. Možná jsme si špatně rozuměli, možná jsi mi příliš zakazoval a hlídal mě. Možná ani já často neměla dobrou náladu a byla plná vzdoru a tvrdosti. Ale s odstupem tisíců kilometrů jsem si uvědomila, jak moc z Tebe pro mě zůstává cenné. Pojď, přenesme se přese všechny překážky, abychom se navzájem podporovali a jeden druhého si vážili!
Díky Tobě můžu být svobodná a jít za svým štěstím. Vnímám, kolik lidí tvrdí opak, kolik strachu v lidech vzniklo z toho nepochopení. Vždyť i já jsem první dny na africkém kontinentu chodila jak uzlíček nervů. Ten ze mě pomalu, ale jistě padal, až se přetavil v něco docela jiného. V pytel energie, a hlavně toho nejdůležitějšího na světě, soli života – lásky!
Miluju Tě, můj drahý Domove! Dnes večer jsem jen Tvá!
M.
.
Dopisy Marie Sommerové z Egypta publikované na webu Velká přestávka najdete ZDE a ZDE.
