Ondra (13) si zapsal, jak to cítil, když ohlásili akci „zpátky do školy“ – a po prvním týdnu porovnal očekávání s realitou. 😊
Text: Ondra Martínek
Když jsem se dozvěděl, že nejspíš půjdu zpátky do školy, tak jsem byl docela naštvaný, protože jsem si už zvyknul na domácí výuku. Podle mě ji měli nechat do konce školního roku, těch pár týdnů nám už moc nepomůže.
Taky jsem se tam netěšil kvůli testům (když si na něco nevzpomenu a nebudu si to moct vyhledat, tak je to složitější), také kvůli většímu počtu hodin, a hlavně kvůli VSTÁVÁNÍ. Když jsem půl roku zvyklý vstávat mezi 7:45–8:45, tak návrat k 6:15 bude docela nepříjemný. Také budu mít výrazně méně volného času.
Jediné, na co jsem se do školy těšil, byli kámoši, protože s nimi bude určitě sranda jako vždy.
Teď to dopisuju po prvním týdnu ve škole. Vstávání je stejný, jak jsem si myslel (příšerný). První den jsem hned zaspal, protože jsem si nařídil budíka na moc brzo (6:00) a pak jsem ještě usnul. Poté mi ujel autobus, tak jsem běžel 5 zastávek. Když jsem se dostavil do školy, tak jsem udělal blbě test na covid (nevyšlo mi to ani negativní, ani pozitivní, ale napodruhý jsem byl negativní) 😊. Naštěstí ve třídě na mě počkali a pak už to bylo v klidu.
V podstatě jsem to předpověděl přesně, jen s kámošema je ve škole větší sranda, než jsem si myslel a i než to bylo při callech. Jen v hodinách, když se snažím dávat pozor, tak oni kecaj. A někdy i docela nahlas, protože musíme mít respirátory (já mám teda roušku, a ještě pár lidí ze třídy) a s těma moc není rozumět. Nějaký „šeptání do ouška“ v respirátorech moc nehrozí, to si klidně vyzkoušejte.
Jinak je to ale super. Je docela fajn zas sedět v lavici, a hlavně se toho ve škole víc naučím. Hodiny jsou celkem v pohodě, zase tolik testů nám učitelé nedávají, určitě ne tolik jako před Vánoci, nebo kdy jsme tam byli naposled. Jediný, co mě docela naštvalo, byl jeden test, který měl otázky na něco jinýho, než co bylo v studijních materiálech, ale jinak se to dá zvládnout.
Hned první den jsme šli s klukama po vyučování na pizzu, což bylo super, po té dlouhé době. No a další den jsme jeli do Káefka, celá naše parta (pět kluků ze třídy). Prostě jako dřív.
Shrnul bych to takhle – můžeme být rádi, že jsme online výuku zažili, měla své výhody (pozdější vstávání, Google), ale už to nikdy nechceme zažít znova.