První pomoc pro děti i rodiče od dětské psycholožky (a mámy dvou synů) Terezy Beníškové.
Text: Tereza Beníšková Foto: Emanuel Mizia
Konečně přišel den, kdy jsou zveřejněny výsledky přijímaček. Nedočkavě otevírám web školy, kam jsem se hlásila. Před chvilinkou vyvěsili seznam přijatých uchazečů. Napjatě seznam procházím… a do háje, mezi přijatými nejsem. Mé číslo je až hluboko pod čarou. To není možné! Chvíli tomu nevěřím, kontroluji, zda je to opravdu moje číslo, ale bohužel. Tak to nemělo dopadnout, vždyť jsem se tak snažila… Co budu dělat dál? Kam půjdu? Jak zvládnu své selhání?
Především – neúspěch u přijímaček není žádné selhání. Může se to stát každému. Jsou školy, kde je obrovský převis uchazečů. Být třeba 108. z 300 přihlášených sice na přijetí pořád nestačí, pokud berou jednu třídu, ale znamená to, že jsem byl lepší než skoro 200 lidí mého věku, snaživých a motivovaných. To přece není žádná ostuda, naopak.
Ale i u škol, kde berou většinu uchazečů, není neúspěch selháním. Každého v životě někdy potká, že nedopadne něco, co podle nás dopadnout mělo.
Ventilovat emoce
V první chvíli pomůže nechat emoce jít ven. Připustit si zklamání, lítost nebo vztek, vykřičet se, poplakat si. Nepovedlo se něco, o co jsem stála, dávala jsem tomu čas a energii a zdá se, že to bylo k ničemu, tak je jasné, že je mi to líto nebo mě to štve. A samozřejmě mám možná strach, co se mnou bude dál, musím korigovat svou představu o své nejbližší budoucnosti. Komu by to nebylo líto!
Zjistit, co jde dělat dál
Když už jsem přežila první nápor emocí, promyslím si, co jde dělat dál. Zmapuji, jaké mám možnosti. Možná jsem skončila jen kousek pod čarou, pak má určitě smysl dávat odvolání.
Pokud jsem se hlásila na osmileté nebo šestileté gymnázium, můžu zůstat na své současné škole a nic se neděje. Nebo se zkusím rozhlédnout po jiných školách, pokud mi ta moje nevyhovuje. Ve větších městech jsou školy třeba s matematickými nebo jazykovými třídami, kam se dělají přijímačky až po ukončení přijímacího řízení na víceletá gymnázia. Možná by se mi taková třída líbila a šance na přijetí bude větší než na gymnázium.
Pokud jsem v devítce, tak potřebuji najít školu, kam bych mohla jít. Ale jsou školy, které vypisují druhá kola přijímacího řízení. Projdu si jejich seznam a promyslím si, co by mě oslovilo. Vždycky se dají příští rok znovu zkusit přijímačky na vysněnou školu. Někde je dokonce možný i přestup během studia. Není to konec světa! A třeba překvapivě najdu školu, kde budu nakonec spokojená.
Zvládání neúspěchu
To, že neúspěch není selhání, se v tomto textu opakuje už poněkolikáté. Je to proto, že mi připadá velmi důležité, abychom si to promysleli, zapamatovali, zvnitřnili. Přece jen se často setkáváme s velkým tlakem na úspěch, a o neúspěších se příliš nemluví. Člověk si pak připadá zahanbený, stydí se, že nebyl dost dobrý, že selhal a ostatní ne. Ale proč? Děje se to všem, kdo se o něco snaží, jen to příliš často nezní ve veřejném prostoru.
Každý schopný člověk se během života potkal s nějakým neúspěchem. Ale ti úspěšní ho dokázali překonat a jít dál. Ti, kteří neúspěch nezvládli, skončili.
Proto bychom měli změnit postoj k neúspěchu, destigmatizovat ho. Dokonce by bylo fajn začít se dívat na neúspěch jako na něco, co nás posune dál. V centru světových technických inovací v Silicon Valley když přijdete za investory, ale ještě jste ani jednou nezkrachovali, nedostanete od nich nic. Investoři tam vědí, že neúspěchy jsou nutná součást podnikání, a chtějí vsadit jen na lidi, kteří dokážou neúspěch zvládnout.
Neúspěchem se vlastně zařazuji do klubu úspěšných – teď už „jen“ nestydět se, poučit se z toho a jít dál. Takže zvládnutí neúspěchu u přijímaček může být prvním krůčkem k získání investice v Silicon Valley 🙂
Úlevné je také sledování tzv. Fuck Up Nights – lidé úspěšní v byznysu vyprávějí o tom, co se jim v podnikání nepovedlo a kde selhali, než se dostali na výsluní. https://www.fuckupnights.cz/
Jsem to pořád já
I když se přijímačky nepovedly, jsem to pořád já. Nic se na mně nezměnilo. Mám stejnou barvu vlasů, velikost bot, stejné přátele a koníčky. A stejně jako před přijímačkami si zasloužím užívat si života, bavit se, dívat se na dobré filmy a seriály, hrát hry, vidět se s kamarády…
Nebudu se nijak trestat za to, že to nevyšlo. Mám pořád naprosto stejnou hodnotu, ani o chloupek menší (nebo větší, pokud mi to vyšlo). Já jsem já, a ne to, jestli mě vzali na školu, nebo ne.
Vytěžit něco z neúspěchu
Je dobré se z chyb poučit. Protože se za neúspěch nestydím, tak můžu volněji přemýšlet o tom, čím to bylo, že to nedopadlo, a co bych příště chtěla udělat jinak. Možná nic, prostě jsem si vybrala školu, o kterou byl obrovský zájem, a nevyšlo to.
Možná jsem se ale měla víc připravovat? Zvolit při učení jinou strategii? Možná jsem já sama o tu školu ani tolik nestála, bylo to spíše přání rodičů?
Teď je příležitost promyslet, co bych chtěla skutečně já a co pro to udělám, abych se při příští příležitosti dostala tam, kam chci.
Douška pro zklamané a smutné rodiče
Je jasné, že i my budeme z neúspěchu dítěte u přijímaček nešťastní, a možná ještě víc než ono samo. Měli bychom ale dokázat pracovat se svým zklamáním a potomka jím nezatěžovat. Naopak syna či dceru podpořit a být tu pro ně.
Možná se trochu obáváme, že až se nás třeba kolegové v práci zeptají, jak dopadly přijímačky, tak budeme muset přiznat, že nedopadly. Možná se za to už dopředu trochu stydíme. Ale proč? Není to přece žádná ostuda! Život nejsou závody o to, kdo bude v cíli rychleji a dřív. A klikatá cesta může dojít do stejného cíle, ale bude zajímavější a pestřejší. Prostě zkusme dávat větší váhu našemu dítěti než tomu, co si budou nás myslet kolegové a další lidé. Ať si myslí, co chtějí, není to vůbec náš problém.
Takže – přijímačky se nepovedly? No a co! Život jde dál i tak, a určitě nám i dítěti přinese spoustu pěkného. Lepší litovat, že jsme něco zkusili, než litovat, že jsme to nezkusili.
Budou ještě další výzvy – a třeba i díky současným zkušenostem je naše dítě zvládne.
.
Rozhovor s Terezou Beníškovou čtěte ZDE
Další články dětské psycholožky Terezy Beníškové na webu Velká přestávka:
A teď se vzájemně oceňte aneb Chvála chválení
Psychické následky covidu
Jak poznáte, že malému introvertovi není dobře – a co s tím?
Co opravdu potřebují malí introverti?
3 způsoby, jak zahnat akutní úzkost
Jak pomoci úzkostnému dítěti
Psychohygiena pro děti a teenagery
Time management pro děti a dospívající
Jak poznat začínající depresi?
Proč zažíváme pocit selhání – a co s tím dělat?
Čas na školu vs. volný čas
12 způsobů, jak předcházet depresi. U sebe i u dětí.