Malé každodenní rituály vnášejí dětem, ale i nám dospělým do života to, co teď tolik potřebujeme: jistotu, řád, klid – a také motivaci. Jak začít – a jak pokračovat?
Text: Anita Boháčová
Na úvod slovo odborníka, respektive hned dvou odbornic. Jak píšou Simona Horáková Hoskovcová a Lucie Suchochlebová Ryntová v knize Výchova k psychické odolnosti dítěte, „jedním z nejdůležitějších způsobů, jak dítěti zprostředkovat pocit bezpečí a sounáležitosti rodiny a přátel, je opakování známých rituálů. Jsou o to účinnější, prochází-li dítě náročnou situací nebo krizovým obdobím. Sáhnout po rituálu jako pomocném prostředku v krizi tam, kde rytmus a řád v běžném životě rodiny chybí, nebývá snadné ani příliš účinné. Vyplatí se proto porozumět významu rytmu a rituálů a zavést je do života rodiny dříve, než náročné období nastane.“ (s. 109)
Náročným obdobím už všichni procházíme téměř rok – pocit provizoria a neustálé improvizace může zmírnit právě důraz na rituály, které mohou nás i naše děti provázet celým dnem. Jsou to symbolické předěly, momenty, na které se těšíme nebo které nás posunou dál. I ony nám vracejí do života pocit, že máme věci aspoň částečně pod kontrolou, a vnášejí do něj rytmus, řád, pravidelnost – a tím i jistotu.
Proto je dobré denní rituály pěstovat, upevňovat, a klidně přibrat „do party“ pár dalších. Když si například od teď pevně stanovíte čas na úkoly, sportování nebo cvičení na hudební nástroj, vyhnete se únavnému dohadování typu „proč teď?“ a „fakt musím?“. A pozor, k rituálům patří i volno – čas jen pro sebe.
A tady už je náš malý průvodce rituály od rána až do večera:
Jako největší pozitivum této covidové doby mnohé děti vnímají to, že se můžou dosyta vyspat a nemusí vstávat tak brzy, jako když chodily do školy. Přesto není optimální vstát pět minut před začátkem vyučování (nebo nevstat vůbec a jen si přesunout notebook do postele). Taktičtější je vstávat s jistým předstihem – každý potřebuje jiné množství času, zvlášť po ránu – a určit si vlastní ranní rutinu.
Může to být protažení těla (třeba pozdrav slunci), sprcha, to, že si sepíšete plány na dnešek nebo si přečtete zajímavý článek. Někomu se den začíná hned příjemněji, když si poslechne písničku, která ho nabije energií, odreaguje se u sitcomu nebo krátké pohádky… A samozřejmě je třeba včas se připravit na on-line výuku.
Pokud je rodič na home office, je hezké nasnídat se spolu a při tom s dítětem v klidu probrat, co vás ten den čeká: Po snídani budeš mít školu, pak mi pomůžeš s prostíráním stolu a společně se naobědváme, odpoledne můžeme zajít nakoupit nebo se na chvíli projít, pak uděláme úkoly a večer si můžeme zahrát deskovou hru nebo si pustit film.
Je dobré, když si dítě (s vaší pomocí) rozvrhne týden dopředu, kterým zálibám se bude v konkrétní den věnovat, aby se mohlo těšit, a navíc mělo motivaci plnit to, co si naplánuje.
Čas na úkoly by měl být jasně stanovený: třeba hned po vyučování, nebo po obědě, případně po odpolední procházce či sportování. Odkládat je na neurčito se nevyplácí a nechávat je až na dobu po večeři také není nejrozumnější.
Pokud se dítě připravuje na zkoušky – přijímací nebo závěrečné –, hodně pomůže určit si konkrétní čas, aby si k tomu každý den sedlo a aspoň 50 minut se věnovalo přípravě. Ideálně odpoledne, ne až večer, kdy jsme už všichni unavení, takže klesá soustředěnost (i rodičovská trpělivost). Necelá hodina není tolik, a rozhodně je to lepší než tomu pak „najednou“ obětovat půlku víkendu.
Vždy bychom měli podpořit dítě v mimoškolních aktivitách, kterým se chce věnovat i v této době – tvořit, sportovat atd. I těmto činnostem je dobré vymezit konkrétní čas, počítat s nimi v týdenním plánu. My s dcerkou chodíme minimálně dvakrát týdně běhat, a když zrovna prší, dcera si doma cvičí nebo trénuje step.
ZUŠ mají povinnou distanční výuku (povinnou pro učitele, nikoli pro děti), takže tam je to jednodušší. Ne každý se ale chce připojovat například na on-line hodiny tance, zvlášť pokud nemá dost velký pokojíček (nebo ho nechce ukazovat). Přesto doporučujeme nerezignovat a i tak se pravidelně věnovat „svému“ oboru – byť třeba jindy. Pokud dítě například hraje na kytaru nebo klavír, ale není žákem ZUŠ, je velmi vhodné začlenit čas, kdy cvičí na nástroj, do denní rutiny (např. hned po vyučování, po obědě, po dopsání úkolů…).
Určitě by dítě mělo mít každý den i prostor pro volnost, nicnedělání – „osobní čas“, který může strávit čistě podle sebe. Tím se zrelaxuje a nabere energii na další program, který ho ten den ještě čeká.
Večerní rituály by měly být příjemné pro všechny zúčastněné, měly by navodit klid, odpočinek, pohodu – a pocit, že jsme spolu. Může to být obyčejné povídání po večeři, kdy všichni ještě zůstaneme třeba půl hodinky u stolu a probíráme, co se ten den přihodilo a na co se těšíme zítra, můžete si také zahrát deskovou hru nebo pustit film či díl seriálu, který chcete vidět společně.
Děti, ale i teenageři by měli chodit spát v předem určený čas a každý den stejně (o víkendu se může večerka trochu posunout). Ušetříte si tím každodenní handrkování, že je „ještě brzo“, v době, kdy se už klíží víčka i vám rodičům. A koneckonců, i vy se potřebujete na zítřek pořádně vyspat, no ne?
Vyloženě za odměnu jsou víkendové rituály: třeba páteční večeře z restaurace, společné pečení, malý výlet v sobotu odpoledne a pak filmový večer, kdy se nehlídá večerka, palačinky k nedělní snídani… Právě teď je zvlášť potřeba, abychom se pořád měli na co těšit – nejen děti, ale i my dospělí!