Jak a kdy komunikovat se školou?

Sdílejte nás

Přehledně vás provedeme všemi možnostmi, které se nabízejí. Proč je důležité, aby vždycky začalo samo dítě – a kam se obrátit, pokud nic nezabírá?

Text: Jitka Neradová  Foto: archiv Renáty Bílkové

Škola se nám přesunula do obýváků. Není to vůbec jednoduché, být nejen rodičem, ale najednou i učitelem. Učivo první třídy většinou dáváme v pohodě, ale v osmičce už může nastat situace, kdy si třeba s chemií nebo matematikou nevíme rady. Někdy i s češtinou… A co teprve cizí jazyky?

Stejně zapeklitý problém může vyvstat s některými učitelskými požadavky. Jak tohle ta učitelka myslela? Jak je možné, že ani s vysokou školou nedokážu pochopit její zadání?“

I takové případy se stávají.

Stejně tak vás mohou zavalit neúměrné požadavky ze strany školy. Nebo opačný extrém: učitel na to kašle, nic nedělá, nemáte s ním vůbec žádný kontakt…

Pokud všechno funguje – a že jsou takové školy! –, pak je třeba zatleskat a přát všem, aby jim to vydrželo.

Někde to ale drhne – třeba i na obou stranách. Jak se poprat s tím, když škola nejede tak, aby s námi vytvářela tandem, aby to souznělo?

Především je nutné se bránit, ne to nechat vyšumět. Ono totiž většinou nic nevyšumí.

První předpoklad je, že se naše dítě nějak učí, ba dokonce se občas i učit chce. Ale někdy je toho na něj prostě moc.

V takovém případě je to hodně na nás rodičích. Musíme dítě sledovat minimálně do té míry, abychom měli jistotu, že neupadá do apatie, posléze do deprese. A že školu řeší, že se připojuje, plní úkoly atd.

Pokud ano, super.

A co když dítě sice funguje, ale nejde mu učivo?

V první fázi je nejlepší oslovit spolužáky. Děti si často mezi sebou umějí vysvětlit látku dobře, mnohdy i lépe než frustrovaný učitel. A většinou je pro ně přijatelnější zeptat se kamaráda.

Když nepomůže kamarád, nastává čas na učitele. Lze mu napsat e-mail nebo si domluvit online schůzku.

Většina kantorů má na webu školy vypsány konzultační hodiny nebo je tam na ně minimálně kontakt. Na dotazy většinou odpovídají. Rozhodně by reagovat měli – mají to to v popisu práce.

Nejdřív ať učitele osloví samo dítě. Projeví tak zájem, a navíc se učí komunikovat s někým mimo svoji bublinu.

Možná vás to překvapí, ale i nyní je možná také osobní konzultace – jeden na jednoho. Nepřekračuje se tím žádné nařízení. I děti takovémto případě mohou do školy.

Když ani pak nevidíme pokrok a stále chceme, aby dítě danou látku pochopilo a ovládlo, je možné zkusit online doučování, třeba přes doučovací agenturu.

Pokud to ale nakonec vyhodnotíme jako nepodstatné a usoudíme, že bez toho může potomek docela v klidu žít a postoupit do vyššího ročníku, pak přichází ona chvíle, kdy to lze nechat vyšumět. Tak to prostě nebude umět, no.

Z vlastní zkušenosti – učím na gymnáziu – ale vím, že online schůzka s učitelem většinou zabere.

Horší je, když učitel odmítá komunikovat se svým žákem (divné, ale stává se). Pak ho musíte oslovit vy jako rodič, zda by s vámi online sešel. Je jedno, jestli přes Skype, Google, či Teamsy – hlavní je, aby se připojil a učivo vysvětlil.

Kde nefunguje online spojení, je třeba na to jít jinak. Ptát se učitele, jak to myslí. Mailem, telefonem. Krátce a výstižně.Proč to má být takhle? Jak jste to myslel?“

Někdy to totiž skončí tím, že si doma zanadáváte (asi by se nemělo nadávat na učitele před dítětem, ale to už je v nastavení jednotlivce, to my nevyřešíme), jenže to nikam nevede. Jednodušší a účinnější je zvednut telefon.

A když ani telefonát danému učiteli nepomůže? Spojte se s třídním učitelem a poproste ho, zda by nemohl kolegovi nějak domluvit. Třídní většinou za svoje děti bojuje, mohlo by to vést k úspěchu.

Když ani tady neuspějeme, pak musíme za vedením školy.  Proč chodit za kováříčkem, když můžete ke kováři?

Nejdříve jdeme pro radu, jak máme postupovat. To už by opravdu mělo zabrat. Když ne, přichází finální krok, trochu zoufalý, ale účinný. Oficiální stížnost. K řediteli (to už musí řešit ze zákona). Ke zřizovateli. Na Českou školní inspekci.

Stížnost by ale měla být vždy až ta poslední možnost. Abychom se tomuto krajnímu řešení vyhnuli, je dobré zkusit všechny předchozí kroky.

Vždycky je záhodno sledovat webové stránky školy. Akční a flexibilní školy tam mají veškeré informace i kontakty a průběžně je aktualizují. Pomoci totiž může i výchovný poradce, metodik prevence. Nebo jiný učitel.

Z čeho vycházíme při komunikaci se školou? Z toho, že se nebojíme.

Také je dobré vědět, že škola má mít stanoveny oficiální komunikační kanály. To znamená, že by mělo být jasně určeno, že si děti mají kontrolovat e-mail a třeba Google Classroom. Pokud vám učitel tvrdí, že posílal SMS, psal na Whatsapp nebo třeba Skype, tak nezájem. Oficiální cesty má škola tyto a jiné nemá dítě povinnost sledovat. Ani rodiče.

Škola by to měla mít jasně deklarováno. Pokud ne, upozorněte na to.

Stejné je to i s časem výuky. Neexistuje, že si někdo vzpomene, že bude hodina jednou v poledne, jindy ve dvě odpoledne a pak zase třeba vpodvečer. Musí být jednoznačně stanoveno, kdy se mají děti připojit. A opět: Škola by to měla mít jasně deklarováno. Pokud ne, upozorněte na to.

Další věc: Systém, do kterého se zapisují známky (většinou to jsou Bakaláři), by vám měl poskytnout všechny základní informace, které potřebujete. Pokud je neposkytují, upozorněte na to.  

Je prostě třeba se nebát a s učiteli komunikovat. Většinou jsou to úplně normální lidi jako vy. A někdy jsou také stiženi provozní slepotou, a tak jim nedojde, že úkolů je neúměrně moc nebo jsou přehnaně složité. Nebo se naštvou, pokud si na ně rovnou stěžujete.

Jestliže ale nic nezabírá, nebo jako rodič nesouhlasím s hodnocením, pak je třeba se bránit. A pomoci svému dítěti.

Tip na závěr: Vztahem rodiny a školy se zabývá mj. Mgr. Michaela Veselá, viz www.spolecnekbezpeci.cz. Hodně pomůže i poradí, navíc má nadhled, který teď všichni potřebujeme. A nejen při komunikaci se školou. Doporučuju také její krátká videa na Youtube.