oko

Nela, 17 let, studentka výtvarného gymnázia

Sdílejte nás

První karanténa teda byla naprosto příšerná, nikdo na to nebyl připravenej, takže samozřejmě v tu chvíli jsme byli všichni zmatený. Pak nějak přišlo léto, všechno se to zase rozvolnilo, no prostě jsem se cejtila zase ve svym, jako před koronou. Září, říjen a nástup do školy jsem čekala, že bude mnohem horší. Konečně jsem se zase viděla s lidma ze třídy, sice v rouškách, ale bylo to lepší než nic. Ta druhá distančka, která začla někdy ke konci října nebo tak nějak, už byla o něco lepší. Měli jsme všichni takovej pomalej rozjezd, ale postupem času jsme si najeli na určitej systém. Někdy okolo prosince už mi ta výuka z domova přišla jako úplně běžná věc. Celkově ta druhá vlna po prázdninách byla mnohem příjemnější. V podstatě to ale celý přežívám jen díky svý podporující rodině a kamarádům. Nedokážu si ani ve snu představit, jak bych asi vypadala, kdybych takovýhle lidi okolo sebe neměla.