Učebny, chodby i dílny Střední školy železniční, technické a služeb, Šumperk zejí prázdnotou. Žáci přicházejí o klíčovou praktickou výuku. Dlouhé týdny sedí před monitory počítačů a učí se distančně. O studiu v době pandemie jsme si povídali s Ríšou (1. ročník, obor instalatér), Martinem (2. ročník, obor elektrikář-silnoproud) a Bárou (3. ročník, obor kadeřník).
Text: Jana Táborská a Ivana McIntosh
Co je na uzavření škol nejhorší?
Ríša: Nejhorší je, že musím dělat spoustu úkolů a samostudia. Najít k tomu dostatečnou motivaci a kázeň je hrozně těžké.
Martin: Ze školy mi nejvíc chybí spolužáci. Ale taky to, že si nemůžu vyzkoušet třeba měření přímo ve škole. Musí nám stačit, že nám pan učitel o tom jenom vypráví.
Bára: Přestala jsem se socializovat, a tak jsem přišla o nějakou sebedůvěru, protože momentálně žiju v kontaktu s lidmi jen přes sociální sítě a tam je ta komunikace opravdu velmi špatná.
Čeho se bojíš?
Ríša: Bojím se hlavně toho, že až se vrátím do školy, tak budu pozadu.
Martin: Ze začátku jsem se bál korony, ale teď už ne. Trvá to už dlouho a asi jsem si zvykl. Teď se bojím spíš toho, jak udělám závěrečné zkoušky, když už nejsme tak dlouho ve škole.
Bára: Bojím se závěrečných zkoušek, které mě letos čekají.
Co je na uzavření škol nejlepší?
Ríša: Určitě to, že nemusím vstávat tak brzy do školy. Vstanu jen na online výuku a pak můžu jít zase klidně spát.
Martin: Když je škola zavřená, je nejlepší, že nemusím vstávat a někam jezdit.
Bára: S celkovým omezením jsem si uvědomila, kdo jsem a co bych chtěla od života. Naučila jsem se spoustu nových věcí, abych vyplnila volný čas.
Co si užíváš?
Ríša: Užívám si spánek a více volného času na free run. Jinak na tom nic moc pozitivního nevidím.
Martin: Líbí se mi, že mám víc volného času a nemusím ráno brzy vstávat na autobus. A že můžu při online hodině ležet v posteli.
Bára: Že trávím více času s rodinou a můžu se věnovat svým koníčkům, i když dost s omezením.
Jak nakládáš s volným časem? Co ti nucený pobyt doma přinesl dobrého?
Ríša: Spím, hraju hry, chodím ven trénovat free run. A v pátek máme v plánu jít stanovat. Taky mám více času pomáhat mamince. Třeba při montování nábytku.
Martin: Chodím na brigádu, koukám na filmy, internet a tak. Čas strávený doma mi přinesl větší pohodu do života.
Bára: Snažím se dělat produktivní aktivity, ale jsou i dny, kdy nemám chuť ani vstát z postele a jsem znechucená vším kolem sebe. Čas strávený doma mě přiměl více přemýšlet. Naučila jsem se spoustu nových věcí a zjistila, co vlastně požaduji od své budoucnosti.
Cítíš se být více sám/sama?
Ríša: Necítím. Pořád chodím ven s kamarády, na tom se pro mě nic nezměnilo.
Martin: Sám se necítím, protože sestra je taky doma na distančce a pořád mě otravuje.
Bára: Dříve jsem si nedokázala představit ani jeden jediný den sama se sebou, protože jsem nevěděla co dělat, ale teď raději trávím čas sama, s přítelem a blízkými kamarády. Byla jsem vždy ta, která okolo sebe potřebovala davy a neměla ráda prázdnotu. Teď se větším skupinám lidí vyhýbám a chci být v kontaktu jen s lidmi, které momentálně mám ve svém životě.
Jak komunikuješ se spolužáky a učiteli? Je něco, co bys chtěl/a změnit?
Ríša: Komunikuju přes sociální sítě, ale vazby se spíše přerušují, než aby se prohlubovaly. Jsem v prváku, a tak jsme neměli moc příležitostí se se spolužáky sblížit. S učiteli jsem v kontaktu přes MS Teams a se speciální pedagožkou přes Instagram.
Martin: Se spolužáky přes Messenger a učiteli přes MS Teams. Moc bych si přál, aby to nebylo přes internet, ale face to face.
Bára: Se spolužačkami komunikuji přes Instagram nebo Facebook. Chybí nám více online hodin a popovídání si s učitelem. Některé úkoly vyžadují jen opsání či doplnění učiva, ale pro mnoho mých spolužaček je to takto velmi těžké. Pro pochopení látky je nesrovnatelně lepší prezenční výuka a reálný kontakt s učitelem.
Jak se ti daří při samostudiu? Pomáhá ti někdo, když máš s učením potíže?
Ríša: První půlrok jsem dělal úkoly každý den, vždy k večeru. A vůbec mi to nepřišlo otravné. Ale pak jsem jeden večer vynechal a od té doby už se mi do toho nechtělo. Měl jsem čím dál větší problém se k tomu donutit. Nikdo mi bohužel nepomáhá, jen Google. Prezenčně ve škole je to mnohem lepší a záživnější, navíc tam má člověk větší disciplínu. Doma se mi to dělat nechce.
Martin: Jde to těžce, ale pomáhá mi sestra, máma a někdy táta.
Bára: S opisováním látky do sešitů nemám vůbec problém, ale s učením je to dost složité. S úkoly mi většinou pomáhá maminka, sestra nebo švagr, se kterými bydlím v domě.
Co ti pomáhá zvládat distanční výuku, případně stres?
Ríša: Velkou pomocí je to, že v MS Teams jsou všechny úkoly přehledně uspořádané. Když zadání splním, zobrazí se to a vidím, jak to ubývá. Stres nemám, snažím se brát všechno na pohodu.
Martin: Nejsem ve stresu, mám klídek. Můj největší pomocník je Google, tam většinou hledám, co potřebuju.
Bára: Stres zvládám s podporou rodičů. Jelikož úkoly jsou pro mě většinou jednoduché, tak krásné známky jsou motivací, ale taky i ty špatné, nebo když zapomenu úkol odevzdat a chci si to opravit. Při učení si pustím oblíbené písničky, přichystám si něco dobrého a vlastně dělám to, co se při hodinách ve škole nesmí.
Na co se těšíš, až se opět otevřou školy?
Ríša: Těším se na kamarády, ale taky na učitele, především na naši třídní, ta je moc fajn. A taky na to, že se mi do života vrátí řád a já začnu zase něco dělat, protože teď bohužel nejsem tak organizovaný, jak bych měl být.
Martin: Na spolužáky.
Bára: Jelikož se chci dostat na nástavbu, tak na novou třídu a kolektiv.