Taky máte nervy na pochodu – vy i vaši milovaní uchazeči? Přečtěte si tenhle článek. Společně.
Text: Tereza Beníšková Foto: Markéta Maki Pištěková
Ti, kdo se chystají na přijímací zkoušky na víceletá gymnázia nebo na střední školu, jsou v nezáviděníhodné situaci. Podle původního plánu měli mít přijímačky už za sebou, termíny byly naplánovány na půlku dubna. Přijímací zkoušky jsou ale posunuté na 3. a 4. května pro uchazeče o čtyřleté maturitní obory a na 5. a 6. května pro uchazeče o šestiletá a osmiletá gymnázia. Navíc budou probíhat v respirátoru, což na pohodě při zkoušce nepřidá. Uchazeč také musí donést potvrzení o negativním antigenním testu na covid. Pokud by vyšel pozitivní, bude konat zkoušky v náhradním termínu.
Posunutí termínu a nejistota jsou bezesporu náporem na nervy. Někteří uchazeči se stále intenzivně připravují a vítají čas navíc, ale pro většinu zájemců o studium je to nyní skutečně těžké. Situace by se dala připodobnit ke sportovci, který se připravuje na velký závod, ladí formu ke konkrétnímu datu… a pak se termín závodu posune. Přijde rozlada, možná až apatie, nechuť už cokoli dělat. Jak tedy zmobilizovat síly a co nejlépe využít dny, které do přijímaček zbývají?
Připustit si, že to není jednoduché
A že není jen moje chyba, když se mi do další přípravy nechce, když se cítím otrávený apod. Je to přirozený důsledek toho, co se děje. Proto na sebe zkusím být hodný – nebudu si ještě ke všemu vyčítat, že už nemám náladu na učení. Raději zkusím vymyslet, co s tím a jak se dokážu přesvědčit, abych ještě dva týdny zabral.
Jde opravdu už jen o dva poslední týdny. Další posuny už by nebyly možné, a to kvůli organizaci dalších velkých událostí školního roku (písemné i ústní maturity a zkoušky na VŠ, které spolu nesmí kolidovat). Zkusím se tedy ještě naposled vybičovat. Je pravděpodobné, že po přijímačkách mě čeká mnohem příjemnější čas, kdy už se nebudu muset tolik učit.
Naplánovat si odměnu
Když se vydržím ještě čtrnáct dní učit a „ladit formu“, odměnu si určitě zasloužím. Mělo by to být něco, co je reálné a bude doma průchozí, tedy něco, co je v časových i finančních možnostech naší rodiny. Domluvím se s rodiči, jestli s variantou odměny souhlasí. Pozor, nezáleží na výsledku přijímaček! Takhle odměna je ocenění úsilí, které do přípravy nyní vkládám – něco, čím se budu motivovat a překonávat nechuť, která bude přicházet.
Odměna vůbec nemusí být materiální. Může to být nějaký zážitek, povolení přespat u kamaráda, něco, co už jsem dlouho chtěl udělat nebo si dopřát a pořád na to nebyl čas (např. vyzkoušet nové jídlo, třeba sushi, ale i skvělá nová řasenka, pěkné jarní tričko, cokoli).
Odměnu si můžu nějak vizualizovat, třeba nakreslit nebo aspoň napsat, co pěkného mě čeká, a dát si to na nástěnku apod., abych to měl často na očích a měl se k čemu upínat, když se mi nebude chtít učit.
Užitečně si rozvrhnout zbývající čas
Několikrát si zkusím napsat celý cvičný test najednou, abych věděl, jak se mi daří vejít se do časového limitu a jestli mám správnou strategii. Jestli se třeba někdy nezaseknu u složitějších úloh a pak už ostatní položky testu nestihnu. Pokud si u složitějších úloh nejsem jistý nebo zmatkuji, tak začnu jednoduššími úlohami za méně bodů, kde je pravděpodobné, že budu úspěšný. Jestli naopak vím, že jsem v určitém typu úloh dobrý, tak se jim nevyhýbám, i kdyby byly složitější, protože vím, že na nich získám body, které ostatní třeba mít nebudou.
Do přijímaček už se rozhodně nedá doučit všechna látka. Určitě bych si měl promyslet, co mi dělá největší problémy, kde často chybuji, a tomu se věnovat. Pokud mi s přípravou někdo pomáhá, doporučuji sednout si s ním a společně naplánovat, co nejvíc potřebuji zopakovat. Je dobré rozhodnout se pro to, co ve zkouškách s největší pravděpodobností bude, možná i ve více úlohách.
Nemá cenu se teď podrobně učit nějaké specifické oblasti matematiky nebo všechny výjimky z výjimek v češtině, pokud s jistotou neovládám základní učivo. Výhodnější je procvičit obvyklé učivo, kde si nejsem jistý v kramflecích.
Kdy a jak se mi nejlíp učí
Znovu si zkusím uvědomit, která denní doba je pro mě na učení nejlepší. Někdo je ranní ptáče, nejlépe mu to myslí v brzkých hodinách, a tak nejvíc práce udělá ráno a dopoledne. Jinému se líp učí odpoledne nebo večer. Musím počítat s obvyklým útlumem po jídle i s koordinací s mými dalšími aktivitami. Pokud mám například (už zase) tréninky fotbalu v úterý a ve čtvrtek, nedá se moc očekávat, že po nich budu fit na učení.
Realisticky si naplánuji, kolik času můžu přípravě denně věnovat. Uvědomím si, že budu potřebovat přestávky a že je výhodné občas některý den vynechat. Je to stejné, jak když někdo chce shodit, hodně si hlídá jídelníček a každý den cvičí. Nejprve jdou kila dolů sama, ale pak se úbytek hmotnosti často zastaví. A trenéři paradoxně doporučují v takovém okamžiku „nakopnout“ metabolismus tím, že si člověk dá něco zakázaného – sladkého nebo tučného. Tím vlastně „nahodí“ metabolismus k dalšímu spalování tuků.
Stejně tak když se člověk učí každý den, mozek už je pak unavený a nové informace už nepřijímá. Proces učení také potřebuje „nakopnout“ občasným volnem, aby to pak šlo lépe.
Den před zkouškami volno
Aby se učivo udrželo v dlouhodobé paměti, je výhodné dát si den před zkouškami volno. Tím se učivo do mozku mnohem lépe zapíše, než když se budu snažit učit se ještě večer před zkouškou. Pomůže naplánovat si příjemné zábavné aktivity, které mě rozptýlí a odvedou stresující myšlenky. Třeba se podívat na vtipný film nebo pár dílů seriálu, zahrát si hru, popovídat si s kamarádkou, jít na dlouhou procházku se psem… Říct si, že jsem udělal, co jsem mohl, a teď už to nějak dopadne.
Zkontroluji si, že mám připravenou pozvánku ke zkoušce a všechny doklady, které po mně požadují. Půjdu včas spát, abych byl ráno fit. Budík si dám raději o trošku dříve, abych měl ráno čas na přípravu a nemusel spěchat.
V den zkoušky
Ráno se zkusím naladit, pustím si hudbu, která mě dobíjí a nakopává. Vyberu si oblíbené oblečení, ve kterém se budu cítit dobře, které mě nikde neškrtí a sám sobě se v něm líbím. Dám si snídani, která mi chutná a o které vím, že mi dodá energii. Určitě je potřeba se nasnídat, aby měl mozek palivo a aby mi to celé dopoledne myslelo.
Vezmu si s sebou i pití a svačinu na přestávku mezi testy. Můžu si s sebou vzít i nějaký malý talisman pro štěstí – může to sice působit trochu dětinsky, ale dělají to i dospělí. A pokud mi talisman může přinést trochu štěstí navíc, tak proč to nezkusit?
Po prvních zkouškách se v klidu zamyslím, co se mi nejspíš povedlo a co ne, případně si ještě připomenu to učivo, které mi dnes nešlo. Vyplatí se „nevyšilovat“, i když si myslím, že jsem zkazil, co se dalo. Často zkouška dopadne mnohem lépe, než to na první pohled vypadá. A zkusím se udržet v relativním klidu a pohodě na druhý, zítřejší termín přijímaček.
V každém případě se pochválím a ocením za to, že jsem si přijímačkami prošel. A budu je mít za sebou! 😊
Všem uchazečům držím palce, aby finiš v přípravě ustáli, nedali se otrávit posunováním termínu ani nutnými bezpečnostními opatřeními. V den zkoušek přeji pevné nervy – určitě to zvládnete, protože jste skvělí!
Další články dětské psycholožky Terezy Beníškové na webu Velká přestávka:
Psychické následky covidu
Jak poznáte, že malému introvertovi není dobře – a co s tím?
Co opravdu potřebují malí introverti?
3 způsoby, jak zahnat akutní úzkost
Jak pomoci úzkostnému dítěti
Psychohygiena pro děti a teenagery
Time management pro děti a dospívající
Jak poznat začínající depresi?
Proč zažíváme pocit selhání – a co s tím dělat?
Čas na školu vs. volný čas
12 způsobů, jak předcházet depresi. U sebe i u dětí.