Ondra, 12 let, student sekundy na gymnáziu
Když nám naše třídní profesorka oznámila, že se zavírají školy, tak jsme měli všichni radost. Mysleli jsme, že budeme mít třeba 2 týdny volno, a pak bude vše jako normálně. Jedna spolužačka hned navrhla, že bychom mohli mít hodiny češtiny a dějepisu v Google Classroom, bohužel jsme to takhle měli jen s naší třídní profesorkou, ostatní profesoři nám zadávali úkoly přes Bakaláře. Za zhruba měsíc přešli na Classroom všichni profesoři a někteří dělali přes Skype online hodiny. S kamarády jsme si skoro každý den volali, dělali úkoly, kecali, i večer jsme měli call atd.
Když jsme šli znovu do školy, byli jsme nadšení, že se zas vidíme živě, ale v říjnu přišla znovu karanténa. Tentokrát jsme dostali Google účty s doménou naší školy a měli jsme všechny hodiny online, ale to bylo pro profesory příliš náročné, takže se to změnilo na zhruba každou druhou hodinu online, což všem vyhovovalo. S kamarády jsme si znovu často volali a s jedním jsem se i občas setkal, protože bydlí asi 10 minut cesty od našeho domu (pěšky). Většinou jsme se potkali na hřišti, a když sněžilo, dali jsme si horkou čokoládu, aby nám nebyla zima.
Když před Vánoci skončila druhá karanténa, tak pro nás byl velký nezvyk chodit do školy, hlavně vstávání, ale byli jsme rádi, že se zase vidíme. Jen jsme tedy měli za týden asi deset testů. Když začala třetí karanténa, tak jsme již byli všichni docela zvyklí.
Dnes jsem si už zvyknul úplně, takže s tím mám menší problémy než dříve, ale je to hlavně tím, že na naší škole funguje online výuka velmi dobře, a tak nám profesoři ani nemusí dávat moc úkolů. Moje sestra (v sedmé třídě na ZŠ) takové štěstí neměla, ta dělá úkoly klidně dvě hodiny, takže bych měl být vlastně rád.
I tak mi ale chybí, jak jsme s kamarády chodili po obědě ještě na 1 dílek pizzy nebo jsme si po škole zajeli na Čerňák a složili se v Káefku na „kamarádský kyblík“, kecali o přestávkách atd. Oline je to prostě úplně jiné. Taky mi chybějí šachové tréninky, sice je taky máme online, i některé turnaje, ale to není ani zdaleka taková zábava, jako když se potkáváme v klubovně. ¨
Taky je mi líto, že se nedá lyžovat, když je zrovna tolik sněhu. Přišli jsme i o lyžák se třídou a příští rok už asi nepojedeme, protože jezdí jenom sekunda. Doufám, že bude aspoň v létě šachový tábor a soustředění, na to se už moc těším.