Náš nejmladší přispěvatel! Jak to vidí osmiletý Filip, který nastoupil do školy v prvním roce pandemie a vlastně ji ani jinak nezažil?
Text: Filip Demel Foto: Dalibor Demel
Je mi osm let, po prázdninách půjdu do třetí třídy a těším se, až budu moct chodit sám domů. Letos jsem toho totiž do školy ani ze školy moc nenachodil. Mám tam bráchu v deváté třídě a po prázdninách půjde na gympl, ale další brácha začne chodit do první třídy, takže tam nebudu sám.
Ještě předtím, než jsem měl jít do první třídy, mě zajímalo, co se vlastně ve škole děje. Hlavně jsem si představoval, že si najdu kamarády. Pár dní jsem se tam cítil trochu sám, ale pak jsem si je našel. Jenomže po několika měsících přišla pandemie a byl jsem pořád doma.
Mělo to výhody i nevýhody. Výhoda byla, že jsem nemusel vstávat tak brzo. Ale zase jsem neviděl kámoše. Takže první třída byla ve všem tak napůl.
Druhá byla na začátku trochu lepší – víc jsem viděl kamarády, ale pak jsem zase seděl doma před počítačem, takže jsem si na to musel zvyknout.
Když jsme zase začali chodit do školy, vlastně se mi tam moc nechtělo. Musel jsem brzo vstávat a místo dvou hodin se učit celé dopoledne. Bylo to zvláštní a všechno zase trochu nové.
Ze všeho jsem měl nejradši přestávky a nejlepší byla ta svačinová, protože můžeme chodit jíst na dvůr. A taky je dobrý, že na hodinách nemusíme mít roušky a teď se tam skoro každé ráno těším.
A hlavně doufám, že třetí třída bude bez on-linu a celá lepší než tyhle dvě. A nic tam už nebude napůl.