Očima studenta: Kristýnka

„Po roce už to vidím úplně jinak.“

Sdílejte nás

Kristýnka, 21 let, 2. ročník VŠ (obor Řízení lidských zdrojů)

Foto: Markéta Maki Pištěková

Studuji druhým rokem na vysoké škole. Z toho již rok a půl distančně – z domova.

Když nás loni zastihla covidová pandemie a výuku změnili na distanční formu na dobu neurčitou, nejprve jsem na tom viděla jen následující pozitivní stránky:

Můžu si v klidu přispat, na ranní výuku stačí vstávat 10 minut před začátkem a přednášku můžu poslouchat klidně z postele. Každý den ušetřím 2 hodiny času (tolik mi jinak zabírá cesta do školy a pak zase domů). Mám tedy víc volného času, který můžu věnovat koníčkům nebo kamarádům. Testy a zkoušky se také píšou snáze, když můžete mít po ruce telefon nebo učebnici – učitel totiž prakticky nemá šanci zjistit, jestli náhodou neopisujete.

To všechno se ale samozřejmě časem změnilo. Ze začátku to možná bylo fajn, ale po roce prosezeném doma za počítačem s virtuálními spolužáky i učiteli se na situaci dívám úplně jinak.

Chybí mi sociální kontakt, krátká konverzace s kamarády, obědová pauza, během níž si můžeme popovídat, jít se projít, večer se pobavit apod. Vadí mi koukat celé dny do počítače, pak na něm odpoledne ještě pracovat a nedejbože se večer ještě dívat na film. Pro oči vůbec nic dobrého.

Při distanční výuce se opravdu jen těžko dokážu soustředit na přednášku déle než 20 minut v kuse. V mém pokoji je spoustu podmětů, které mě neustále ruší, a hlavně chci dělat i jiné věci než jen sedět celý den na jednom místě, koukat na powerpointové prezentace a poslouchat hlas vycházející z počítače. Chybí mi neutrální prostředí ve škole.

Z nedostatku soustředěnosti plyne jediné – nenaučím se tolik, kolik bych se naučila ve škole, kde se dokážu lépe soustředit. Výuka online podle mého názoru není tak kvalitní.

Jedinou výhodu momentálně vidím už jen v tom, že pokud učitel přednášku nahrává, mohu si ji pustit zpětně, kdykoli budu potřebovat. Což se hodí hlavně u obtížnějších předmětů – jestliže látku hned nepochopím, takhle si ji můžu zopakovat, klidně i několikrát.  

Přála bych si zase žít normálně, bez omezení. Chodit do školy, do kina, do divadla, jezdit na výlety a užívat si studentského života, který se teď úplně vytratil. Chtěla bych se zase normálně vídat s kamarády i spolužáky a odpojit se od virtuálního světa, kde se teď odehrává většina mého života.  

Snad se to brzy podaří a nebudu muset říkat, že jsem bakaláře vystudovala ze svého pokojíčku. 🙂

Tipy, jak si zpříjemnit distanční výuku:

  • Ukliď si ve svém pracovním koutku.
  • Uvař si k přednášce svůj oblíbený čaj, kávu nebo si připrav dobrou svačinku.
  • Nastav si řád a svou denní rutinu. Snadněji se pak dokopeš i k tomu, do čeho se ti úplně nechce.
  • Při každé přestávce se protáhni, projdi se po bytě.
  • Za hezkého počasí si vezmi počítač na zahradu nebo na balkon. Nadýcháš se čerstvého vzduchu a budeš se lépe soustředit.
  • Vypni si telefon. Nebude tě u přednášek rozptylovat a zbavíš se tendence hrát na něm a koukat na sociální sítě.