Distanční výuka pohledem SŠ a VŠ učitele
Text: Pavel Horký
Jsem pedagog s dvanáctiletou praxí. Momentálně vyučuji na ústecké obchodní akademii a Katedře bohemistiky PF UJEP. Zažívám tak distanční výuku v roli středoškolského a vysokoškolského učitele už téměř rok.
Zpočátku jsem si zvykal hodně těžko. Neměl jsem žádnou zkušenost s výukovými online platformami. Začal jsem tedy tak, že jsem studentům posílal úkoly – prostřednictvím programu Bakaláři středoškolákům a prostřednictvím e-mailů vysokoškolákům.
Na střední škole jsme brzy přešli na výuku v Microsoft Teams. Pamatuji si, že jsem se se čtvrťáky, které jsem učil angličtinu, dohodl na individuálních hovorech dvakrát týdně (vždy po deseti minutách), aby nevypadli z tempa a u maturity byli schopni mluvit plynule.
Tento způsob se mi osvědčil, byl však velmi náročný časově. Z vyučovací hodiny, která by normálně trvala 45 minut, bylo najednou minut 150. Dobré výkony žáků u ústní části maturity z angličtiny mě potěšily a snad k nim přispěl i tento individuální přístup.
Na katedře bohemistiky jsem v letním semestru vedl kurz Vybrané kapitoly ze světové literatury I. Prezenčně proběhly pouze čtyři přednášky a semináře, poté jsem pro studenty vypracovával přednášky a soubory pracovních listů k seminářům elektronicky prostřednictvím prezentací a PDF dokumentů s úkoly. Komunikoval jsem s vysokoškoláky pravidelně každý týden a dost mi pomáhalo i to, že jsme se v této situaci, pro nás dosud naprosto neznámé, dovedli navzájem potěšit i vlídným slovem.
Hodně moc jsem se těšil na letní prázdniny (ty jsem prožil sportovně, hlavně na kole) a doufal, že po nich zůstaneme ve škole co nejdéle. Bohužel už po měsíci jsme opět přešli na distanční výuku. Sice už jsme „Teamsy“ všichni ovládali, ale smutek z toho, že se budeme potkávat opět pouze ve virtuálním prostoru, byl u většiny učitelů i žáků evidentní.
Na VŠ mě čekaly přednášky z Vybraných kapitol ze světové literatury II a volitelný seminář Současné evropské literatury I. Oba kurzy jsem vedl online v Google Meet, a zejména ten druhý mě hodně bavil. Setkával jsem se skupinou pěti studentů a jejich skvělé interpretační postřehy mě motivovaly k tomu, abych se na každý seminář připravil co nejlépe.
Již několik let před vypuknutím pandemie jsem v médiích i jinde občas slýchával, jak je potřeba zavést informační technologie do výuky ve vyšší míře, aby prý šlo školství s dobou a nebylo tak konzervativní. Nejsem nijak proti technickým vymoženostem dnešní doby, ale nemyslím si, že online výuka je tak efektivní, jak si před epidemií mnozí mysleli.
Cítím na sobě i na některých svých studentech jistou únavu z pravidelného setkávání ve virtuálním prostoru, kde nelze v takové míře sdílet bezprostředně emoce jako při klasické výuce ve třídě. To každodenní reálné setkávání se středoškoláky mi hodně chybí. A i vysokoškoláky potkávám mnohem raději v posluchárnách a seminárních místnostech než v Google Meet.
Doufám, až pandemie skončí, budeme si víc vážit věcí, které jsme dřív považovali za naprosto samozřejmé. Rozhodně mezi ně řadím i školní výuku.
Až s vědomím tohoto ročního naprostého vykolejení z životní dráhy, na kterou jsme byli zvyklí, si uvědomuji, jak velkým darem bylo to, že jsem od základní školy až po období doktorského studia mohl chodit do školy bez omezení a sdílet vřelé emoce a zážitky se svými spolužáky i učiteli.
I současnou zkušenost však pro sebe i své studenty považuji svým způsobem za cennou – učí nás trpělivosti, větší toleranci a dává nám poznat, že pozitivní lidské kvality v období krize nabývají mimořádné důležitosti.
Pavel Horký, 37 let
Obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Ústí nad Labem
Katedra bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem