Někdy slýcháme, že pro introvertní děti je distanční výuka vlastně výhodnější a podávají při ní lepší výkony. Na rozdíl od extravertů, kterým izolování doma škodí, protože okolo sebe potřebují lidi. Já si to ale nemyslím.
Text: Tereza Beníšková
Ano, distanční výuka může introvertům přinášet některé výhody. Její dlouhé trvání, a zejména s ní spojená sociální izolace ale škodí všem, i introvertům. Navíc si u nich jde hůře všimnout, že jim současná situace nesvědčí, protože méně sdílejí emoce, jsou méně otevření. Mohou se stydět si říct o pomoc, všechno chtějí zvládnout sami a pak se v tom topí paradoxně víc než extraverti.
Introvert versus extravert
Co to vlastně znamená, že je někdo introvert? Takový člověk je obrácený spíše sám do sebe. Ve všem spoléhá raději sám na sebe než na pomoc druhých. Má bohatý vnitřní život, vnější svět častěji vnímá jako ohrožující, zatímco vnitřní svět je bezpečný.
Nevadí mu být sám. Nemá desítky kamarádů, ale jednoho dva nejbližší kamarády, na které je navázaný. Příliš nedává najevo emoce. Všechno důležité prožívá uvnitř sebe, a až pak to případně sdílí s ostatními, ale sdílení emocí je pro něj obecně náročné. Je uvážlivý, přemýšlivý.
Přemíra vnějších podnětů ho stresuje a vyčerpává. Hůř se adaptuje na změny. Nerad mluví před ostatními, může se stydět mluvit před více lidmi. Je nerad středem pozornosti. Nevadí mu mlčet. Raději druhé poslouchá, než sám mluví. V kolektivu často čeká, až si ho někdo všimne, sám není aktivní.
Protipólem introverta je extravert. Extravert čerpá energii především z okolního světa. Potřebuje se často setkávat s druhými, stále s nimi komunikovat, sdílet s nimi své zážitky, probírat svá rozhodnutí… Leckdy si teprve při rozhovoru s druhými ujasňuje, co si o dané věci myslí.
Nevadí mu mluvit ani o vlastních prohrách, díky hovoru s druhými je lépe zvládne. Rychle a jednoduše navazuje kontakty. Je rychlý, dynamický. Rád riskuje, snáz unese odmítnutí. Dobře zvládá změny. Je aktivní, je ho všude plno.
Dopady distanční výuky na introverty
Na první pohled se zdá, že distanční výuka a s ní spojená sociální izolace bude mnohem horší pro extraverta, kterému chybějí lidé okolo něj. Introvert je přece na rozdíl od extraverta rád sám. Jenže to není tak jednoduché.
Extravert skutečně odloučením od ostatních značně strádá. Ale protože je sociabilní, rychle a snadno navazuje kontakty, je pro něj také jednodušší získat si je jiným způsobem. Aktivně vyhledává kontakty s přáteli. Nestydí se spolužákům či dalším kamarádům zavolat, zorganizovat přátelské meety… Extravert pořádá skupinové „cally“, při kterých kamarádi společně dělají věci do školy, ale také sdílejí různé legrácky, povídají si a smějí se spolu. Komunikují aspoň takto.
Ani online výuka nakonec není pro extraverta takový strašák. Může mít sice problém si zorganizovat práci, protože obvykle nebývá úplně systematický ani důsledný, ale jeho výhodou je, že se dobře adaptuje na změnu, vyhledává výzvy, případná selhání dokáže sdílet s druhými. Umí si říct o pomoc. Dokáže komunikovat s učiteli i se spolužáky. Většinou se tolik nestydí mluvit na mikrofon před ostatními. Pokud se přitom něco nepovede, má z toho spíš legraci.
Pro introverta je online výuka velkou výzvou. Druzí (spolužáci i učitelé) mu vlastně narušují jeho soukromí. „Lezou mu“ do pokojíčku, jeho hájemství, kde byl zvyklý být sám.
Introvert se obvykle stydí mluvit před ostatními. Při online výuce je tak spíše pasivní. Leckdy si raději ani nezapne mikrofon, třeba předstírá jeho nefunkčnost. A čím méně mluví před ostatními, tím víc se příště zase stydí.
Tím, že je nervózní, se mu mluví hůř. Možná se zakoktá, možná jeho věty tolik nedávají smysl… Ostatní se třeba smějí, ušklíbnou, a příště bude introvert ještě méně ochotný se do výuky zapojovat. Po online vyučování si introvert bude potřebovat odpočinout a být skutečně sám, protože je kontakty s druhými přetížený.
Introvert se navíc stydí říct učiteli, že něčemu nerozumí, bojí se požádat o pomoc. Nechce s učitelem mluvit sám. Nechce mít pocit, že je jediný, kdo tomu nerozumí. Takže se raději s nepochopenou látkou trápí sám, a neznalosti a další potíže se zvládáním učiva se pak můžou nabalovat.
Rozhodně to tedy neznamená, že „distanční výuka je pro introverty výhodnější“.
Asynchronní část výuky (tj. ne online, ale dopředu zadávané úkoly, na které má dítě dostatek času) může být pro introverta prospěšná. Může si úkoly v klidu promyslet, nespěchat, nikdo jej při práci neruší, lépe se soustředí. V těchto částech distanční výuky mohou introverti podávat výrazně lepší výsledky než při prezenční výuce.
Dopady sociální izolace
Pro introverty je však zejména náročné, že jim zmizelo prostředí, kde přirozeně dochází k sociálním kontaktům. Kde nemusí nic aktivně domlouvat, a přesto se s druhými potkává, prohodí spolu pár vět, zasmějí se, přirozeně získávají společné zážitky… To se dělo ve škole i na kroužcích a nyní to výrazně chybí.
Člověk je tvor sociální, a i ten největší introvert občas potřebuje mezilidský kontakt. Ve starověkých civilizacích bylo vyloučení člověka ze společenství a zamezení jeho sociálním kontaktům jedním z nejtěžších trestů.
U dětí je tato potřeba ještě výraznější než u dospělých introvertů, jelikož děti druhé lidi potřebují pro svůj zdárný sociální vývoj. Nestačí bavit se jen s rodiči a případně se sourozenci. Dítě a dospívající musí mluvit ještě s někým svého věku mimo vlastní rodinu, učit se komunikovat s ostatními a vycházet s nimi, protože až jednou opustí rodné hnízdo, bude mezi nimi muset uspět. A bude potřebovat vědět jak na to a mít to natrénované.
Tudíž i introvertní děti se potřebují setkávat s ostatními. Kamarádi jim sice stačí „v menších dávkách“ než extravertům, ale neumějí si styk s druhými tak dobře zařídit jako oni. Nyní navíc odvykli sociálnímu kontaktu – ten je pro ně náročný i za běžné situace (ale přesto je pro ně nutný a žádoucí), ale teď, když se z něj stáhli, se ho obávají ještě víc. Může se stát, že se mu začnou vyhýbat už úplně.
Extravert zkusí zavolat kamarádovi, a když to náhodou zvedne jeho máma, nic se neděje. Nemá problém si s ní chvilku popovídat a požádat ji, aby mu kamaráda předala. Když se to kamarádovi nehodí, nevadí, zavolá někomu jinému.
Introvert se kontaktovat druhé obecně bojí, není mu to příjemné. A čím méně to dělá, tím těžší to pro něj je. Někdy ze strachu, že by telefon mohla zvednout kamarádova máma, raději kamarádovi ani nezavolá, aby s ní nemusel mluvit. Nebo když se to kamarádovi náhodou nehodí, introvert se příště už raději neozve, protože nechce znovu riskovat odmítnutí. Zvykne si být zalezlý sám doma. Je to pro něj jednodušší a méně ohrožující.
Co dělat, když to introvert s izolací přehání?
Jsou děti, které už úplně odmítají vylézt ze svého „brlohu“, nechtějí s nikým mluvit, s nikým se vidět. Když je výjimečně příležitost k sociálnímu kontaktu, tak už se mu vyhnou. Intervence rodičů nezabírají, dítě komunikaci s dalšími lidmi odmítá.
V takovém případě už je na čase vyhledat odbornou pomoc. V dnešní době potřebuje psychologickou podporu mnoho dětí, není to žádná ostuda. Současná situace je nesmírně náročná pro všechny.
Pokud se v ní dítě utápí a pomoc rodičů nezabírá, domluvte se na návštěvě psychologa, psychoterapeuta, někdy je potřeba i psychiatr. Mají jiný pohled, jiné možnosti než rodiče. Dítě je také leckdy více ochotné sdílet své myšlenky i strachy s někým cizím. Je to bezpečnější než je sdělit v rodině. A odborník nenechá dítě „utopit se“ v jeho vlastní izolaci. Psychoterapeut tak může být tím cizím člověkem, na kterém si dítě rozhovory s druhými zase nacvičí a pak už to bude lépe zvládat i v reálném světě.
Další články dětské psycholožky Terezy Beníškové na webu Velká přestávka:
3 způsoby, jak zahnat akutní úzkost
Jak pomoci úzkostnému dítěti
Psychohygiena pro děti a teenagery
Time management pro děti a dospívající
Jak poznat začínající depresi?
Proč zažíváme pocit selhání – a co s tím dělat?
Čas na školu vs. volný čas
12 způsobů, jak předcházet depresi. U sebe i u dětí.