Když se sejde zapálený učitel a nadšení studenti, jde všechno! Důkazem je čtenářský klub, který na ústecké obchodní akademii zpříjemnil pandemický školní rok všem zúčastněným. Jak to fungovalo – a co bude dál?
Text: Pavel Horký Foto: Šarlota Truxová (úvodní fotka) a Alec Mindák
Učím češtinu, angličtinu a mediální výchovu na Obchodní akademii v Ústí nad Labem. Zároveň přednáším světovou literaturu na ústecké katedře bohemistiky a píšu recenze pro literární časopis Tvar.
Literatura je tedy mou profesí a zároveň srdeční záležitostí. I proto mě napadlo založit u nás na střední škole čtenářský klub pro žáky všech ročníků. Shodou okolností byla v letošním školním roce možnost klub otevřít v rámci projektu, který toto nabízel jako jednu z aktivit, jež by studenty dále rozvíjela.
Pro myšlenku čtenářského klubu jsem se nadchnul z několika důvodů. Na prvním místě stojí to, že literární vzdělávání považuji za mimořádně důležité. Jeho role v procesu kultivace osobnosti je podle mě nezastupitelná. A ve třídě, kde je v běžném vyučování často přes třicet žáků, nelze pracovat tak intenzivně jako v menší skupině.
Druhým důvodem je naprostá dobrovolnost. Ti, co se přihlásili, tak učinili ze svého vlastního zájmu. Jak mi sami sdělili, částečně je k tomu vedlo vědomí, že pro ně poznatky ze čtenářských dílen budou užitečné (šestnáct knih na programu klubu bylo vybráno ze školního seznamu literárních děl k maturitě), částečně vnitřní motivace zabývat se literárními texty více do hloubky, uvažovat o nich, a získávat tak větší čtenářskou zkušenost.
Potěšilo mě, že při závěrečném hodnocení čtenářského klubu byl pragmatický aspekt upozaděn a jako hlavní přínos studenti zdůrazňovali rozvoj zájmu o literaturu jako takovou.
Jednotlivá setkání klubu jsem nazval čtenářskými dílnami. Přestože jsem vybral díla ze školního maturitního seznamu, dílny neměly suplovat přípravu studentů k maturitě, ale spíše se dotýkat podstatných existenciálních otázek, otevírat nové horizonty, na jejichž objevování a průzkum nebývá ve výuce celé třídy tolik času.
Snažil jsem se tedy rozvíjet spíše interpretační empatii a své žáky poznat nikoli jako odříkávače memorovaných fakt o životech a dílech autorů, nýbrž jako myslící a cítící bytosti.
Pro žáky jsem vytvářel soubory pracovních listů, které obsahovaly základní biografické informace a nástin autorovy tvorby a také celkovou charakteristiku analyzovaného díla, přičemž jsem se snažil vyhnout zredukování významového potenciálu textu na pouhé převyprávění dějové linie.
Studentům byl konkrétní soubor pracovních listů zaslán e-mailem několik dní předem. Jádro souboru představoval rozsáhlejší úryvek z textu interpretovaného díla (v případě prózy šlo většinou o čtyři až pět stran formátu A4) a otázky k němu vztažené.
Během setkání jsme si vybraný extrakt vždy nahlas přečetli, abychom si ho společně oživili, v daném čase ho intenzivně prožívali a vnímali i jeho rytmické kvality. S otázkami jsme pracovali velmi volně, spíše nás inspirovaly k rozvíjení diskuse.
Často jsme si vybrali konkrétní pasáže textu a analyzovali je detailně (mnohdy nad rámec uvedených otázek), abychom se dostali i k významům ukrytým pod povrchem. Snažili jsme se pronikat do oblasti aktuálně prožívané lidské zkušenosti, reflektované v textech. Takto si členové čtenářské skupiny prostřednictvím debaty nejen tříbili myšlenky, ale také vzájemně obohacovali názorové spektrum.
Původně mělo všech šestnáct setkání proběhnout prezenčně; tímto způsobem se nám však podařilo realizovat pouze dvě čtenářské dílny, zbylých čtrnáct se po přechodu k distanční výuce mohlo odehrát jen v online prostoru. Zvolili jsme platformu Microsoft Teams, kterou u nás ve škole používáme k výuce v době koronavirové pandemie. Jsme na ni tedy zvyklí.
Zpočátku jsem měl obavy, aby se mi kvůli distanční formě všichni účastníci postupně neodhlásili, to se ale naštěstí nestalo. Nakonec se k setkáním pravidelně přihlašovalo třináct studentů. Vzhledem k tomu, že čtenářské dílny měly trvat – jak bylo stanoveno i v propozicích klubu – 90 minut, obával jsem se, jak to půjde vydržet v online prostředí, jež někdy vede žáky k jisté letargii.
Mám radost z toho, že jsme to společně zvládli a semináře neměly hluchá místa. Pro větší pestrost jsem se snažil zařazovat četné audio ukázky, jinak jsme postupovali úplně stejně jako při prezenčních setkáních. Žádnou aktivitu jsme nevynechali.
Takto online setkání čtenářského klubu hodnotí Adriana, studentka druhého ročníku: „V současné nepříjemné situaci bylo čtvrteční odpoledne strávené ve světě knih výtečným rozptýlením. Byl to čas, kdy jsme se mohli dozvědět nové poznatky. Zároveň nám bylo umožněno o díle a jeho motivech diskutovat; a díky tematickým otázkám jsme měli šanci poznat názory ostatních studentů. Myslím si, že se nám podařilo vytvořit přátelské prostředí mladých lidí se zájmem o literaturu, ve kterém i ti nejstydlivější zvládli překonat trému z mluvení v distanční formě.“
Na programu šestnácti schůzek čtenářského klubu byla tato díla: 1) William Shakespeare: Othello (1603), 2) Miguel de Cervantes: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (1605, 1615), 3) Jane Austenová: Pýcha a předsudek (1813), 4) Stendhal: Kartouza parmská (1839), 5) Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest (1866), 6) Guillaume Apollinaire: Alkoholy (1913), 7) Franz Kafka: Proměna (1915), 8) Karel Čapek: R. U. R. (1920), 9) Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923), 10) Egon Hostovský: Žhář (1935), 11) Albert Camus: Cizinec (1942), 12) Boris Pasternak: Doktor Živago (1957), 13) Milan Kundera: Směšné lásky (1970), 14) Umberto Eco: Jméno růže (1980), 15) Kazuo Ishiguro: Neopouštěj mě (2005), 16) Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch (2009). Schůzky probíhaly jednou týdně, vždy ve čtvrtek odpoledne, od konce září 2020 do poloviny března 2021.
Na posledním čtenářském online setkání jsem se účastníků zeptal, která díla je nejvíce zaujala. Každý z nich měl stanovit svůj osobní žebříček s prvním, druhým a třetím místem. Nejvíce bodů získala Pýcha a předsudek, následovala Proměna, na třetím až pátém místě se umístil Švejk společně se Žhářem a románem Neopouštěj mě.
Před několika dny jsem se s vedením naší školy dohodl na pokračování čtenářského klubu také v následujícím školním roce. Aby se mohli zúčastnit i žáci, kteří byli přihlášeni letos, na programu bude zcela odlišná šestnáctka titulů.
Doufám, že všechna setkání už proběhnou prezenčně, ale kdyby to nebylo možné, máme už vyzkoušené i online schůzky a víme, že také fungují dobře. Ovšem zcela jednoznačně si přeji variantu číslo jedna!
Pavel Horký, 37 let
Obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Ústí nad Labem
Katedra bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem
.
Další článek Pavla Horkého na webu Velká přestávka:
Chybí nám osobní kontakt a sdílení emocí ve třídě