Zavřené školy (i okresy), absence kroužků a častý home office způsobily velmi úzké propojení rodinných členů. To může znít i celkem harmonicky, ovšem pro některé z nás to je poněkud cringe. Pokud poslednímu slovu nerozumíte, jste dost Lko…
Text: Linda Maletínská Foto: Petr Vašek
Se synem mám krásný vztah. Jezdíme spolu sami na dovolené, chodíme na túry, a když se nikdo nedívá a nikdo to neslyší, je ochoten mi i přiznat svou náklonnost. Ovšem fakt, že jsme spolu už více než rok „zavření“ v jedné (dvoučlenné) domácnosti, se na nás trochu podepisuje.
Zatímco on se naučil zvedat obočí na tisíc způsobů, já chytám slovník téměř třináctiletého chlapce i jeho pubertu… Jak se to projevuje? Jedu ve dvojsmyslech, popěvuju si podivný hip hop… Pokud vám tedy na nějakou zarážející novinku řeknu: „Tak to mi ho vyndej“, jsem v tom opravdu nevinně!
Distančka, neasi
Odmala vedu syna k samostatnosti, která do doby předcovidové přinášela ovoce. Ovšem píle, kterou nabral během „distančky“, už byla často nad mé síly. Věty typu – „klídek, je to až do 23.59“ (na večerní dotaz, zda má hotové úkoly na zítra), „klid, matino, mám to pod kontrolou“ či „nebuď důchodce, to dám“ mi umožnily obsáhnout celý rozsah mého velmi bohatého hlasového fondu.
Pomáhaly mi rozhovory s jinými rodiči, zvlášť pokud jejich děti „distančku“ zvládaly ještě z lůžka, s mikinou přehozenou přes pyžamo. Někdy prostě pomůže úlevné zjištění, že může být i hůř…
S klukama na Discord
Po prvním oznámení, že jde s klukama na Discord, jsem se celá načepýřila. Přišlo mi super, že se i v této době našla parta kluků, co spolu PŮJDOU NĚKAM VEN! To, jak velký jsem „důchodce“ (tohoto milého oslovení se mi dostává vždy, když nerozumím jeho světu), jsem pochopila záhy…
Místo odchodu VEN se zavřely dveře pokojíčku a začala tam probíhat zuřivá minecraftí gamesa. Hlasité hýkání (zřejmě smích v duchu „čím více, tím lépe“), povyk „hoši kryjte záááádaaaa“ a bušení do stolu při každém neúspěchu jsou běžnými průvodními jevy. Asi nemusím říkat, jak se mi během synova „pobytu na Discordu“ fantasticky pracuje…
Bože, se za tebe stydím… zase…
Ráda a často se směju. Má to jednu vadu – směju se celkem nahlas. Jenže když pubertální chlapec vyleze s matkou ven, měla by být nejlépe neviditelná, a ne se řehtat na celé kolo… Otrávené rozhlížení se, kdo všechno cringe matku vidí/slyší/vnímá, je tedy součástí každé naší výpravy. Přiznávám, že ho někdy zlobím i záměrně. Takže někdy následuje věta: „Hele, na to nemám, dej mi instantně klíče a jdu domů.“ S tím, že slovo „instantní“ znám jen ve spojení s polévkou, se raději nesvěřuji, to by mi totiž opět zajistilo nálepku „důchodce“.
Za vše hovoří příběh z naší poslední procházky po sakurové aleji. Pod každou se zastavím a nasávám tu krásnou vůni („mami, zase jsi jak divná paní“), když vtom kolem projede na kole sympatický pán. Usmějeme se na sebe, a já zasněně pronesu „hmmm, to byl sympaťák, asi na mě jde jaro“ a usmívám se dál. Syn se naopak tváří velmi, velmi znechuceně, nahodí jeden ze svých „fuckyou“ looků a pronese „a na mě jde zvracení“. Jak milé, že?
Na závěr nutno podotknout, že jsme si tento podivný čas uměli užít, že i navzdory trochu jiným vesmírům jsme spolu pořád rádi a kromě rodinného statusu nás spojuje také láska k hudbě a humor, který svou silou zahladí všechny nerovnosti. Jsem synovi velmi vděčná, že mě zve do svého světa a nechává mě nahlédnout i tam, kam mnozí rodiče vidět nesmějí.
Slovník puberťáka
Cringe (krinč) – trapné
Lko – loser (lůzr) – někdo, kdo je marný
Love (love) – peníze
Cute (kjůt) – něco roztomilého (rozhodně ne já)
Prank (prenk) – někoho napálit („matino, ty mě jen prankuješ, viď?“)
Clutch (klač) – něco zachránit (třeba když z písemky dostanete dvojku, byť jste na ni zapomněli)
LOL / MUHEHE – něco hodně vtipného
(Mega) najetý – něco cool
Jakože cože – něco cool
Foto Petr Vašek, Focení v přírodě
Linda Maletínská, 43 let
Typický „důchodce“ s mladistvou duší. Pracuji jako marketingový a PR manažer, copywriter a nadšenec do alternativních směrů léčby těla i duše. Ráda se toulám přírodou, cvičím jógu, čtu zajímavé knihy na všemožná témata, miluji hudbu i ticho. Jednou jsem na záchodech tuším na Vyšehradě viděla vyryté motto, které mě přesně vystihuje: „Člověk si nepřestává hrát, protože stárne, ale stárne proto, že si přestává hrát“.