Dají se z hlavy násobit a dělit trojciferná čísla? Kalman Horvát, tvůrce matemagiky, to nejen umí, ale taky to naučí vaše děti. V čem spočívá kouzlo spojení matematiky a „magie“? A je Kalman Horvát schopen pomoci kreativním dětem, aby se navzdory tomu, že s matematikou dosud bojovaly, dostaly třeba na gymnázium?
Text: Jaroslav Martínek Foto: archiv Kalmana Horváta
Prezentujete se jako čtyřkař, který se později stal paměťovým trenérem a nakonec vyvinul vlastní způsob výuky matematiky, který už máte i akreditovaný. Jak to tedy bylo?
Studoval jsem konzervatoř. Žil jsem hodně divokým životem, hudba mi šla sama, škola mě nezajímala, což je v pubertě asi normální. Ale v osmnácti jsem prozřel a řekl jsem si, že bych tedy aspoň mohl odmaturovat. Hledal jsem způsob, jak se správně učit, a ptal se na to i učitelů. Protože jsem byl šikovný na hudbu, měli mě rádi, ale neuměli mi poradit, respektive jejich rady nezabíraly. Začal jsem si tedy půjčovat knihy o učení, většinou od ruských autorů.
A přes ně jste se dostal k tréninku paměti?
Kamarádka věděla, že to řeším, tak mě upozornila, že v Praze na Vltavské bude přednáška o paměti Michaely Karsten, která už tehdy se svým manželem byla mistryní světa v paměťových dovednostech. Přednáška sama na mě nezafungovala, ale pak jsem za Michaelou došel a vysvětlil jí, že si nepotřebuju pamatovat třeba karty, ale dlouhé studijní texty. Poradila mi, jaké knížky hledat, a z nich jsem si pak už poskládal, jak se učit. Také jsem se přihlásil do České společnosti pro trénování paměti a stal se certifikovaným trenérem paměti.
Takže jste se místo přípravy na maturitu učil, jak se učit?
Přesně tak, ale odmaturoval jsem jen se dvěma dvojkami. A taky zjistil, že ani učitelé leckdy nevědí, jak se učit. Hájí se tím, že takhle jim to předestřeli na fakultě. Když jsme jim například ukázal sto čísel s tím, ať se na ně třikrát podívají a řeknou mi je pozpátku, prohlásili, že to nejde. Tak jsem jim předvedl, že to opravdu je možné. Na antropologii jsem se pak dostal natěsno, nicméně během celého studia jsem aplikoval tyto techniky a ověřil si, že díky nim pojmu i skutečně velké množství látky.
Je k tomu, aby si člověk všechno s jistotou zapamatoval, potřeba nějaká dispozice?
Právě že vůbec ne! Ze sta lidí se to 95 naučí. Šílené na tom je, že to jde. Psychologové vesměs říkají, že si člověk po jednom přečtení může zapamatovat jen malou část informací nebo probírané látky, ale tak to opravdu nemusí být.
Dnes učíte děti matematiku s pomocí matemagiky. Ten název je skvělý, napadl vás spontánně?
Spojení matematiky a magie mi připadalo hezké. Když jsem pak studoval na univerzitě v Londýně, měl jsem hodně spolužáků z Asie a zaujalo mě, že počítají na prstech jiným způsobem než my. Dokážou tak napočítat do 99, kdežto my jenom do deseti. Řadu let poté jsem si do vyhledávače zadal heslo „mentální magie“. Mezi odkazy byla i jedna indická knížka o matematice a hned první příklad, konkrétně násobení jedenácti, mě tak šokoval svou jednoduchostí, že jsem si to začal studovat. Jen tak sám pro sebe. Na matiku jsem totiž nikdy nebyl dobrý a chtěl jsem si trochu spravit ego.
A pak jste se rozhodl pomáhat i druhým?
Naučil jsem se třeba, že když vidím napsaná dvě čtyřciferná čísla, bez psaných mezivýpočtů jsem schopen rovnou říct výsledek. A když to dám já, mohlo by to jít i jiným! Začal jsme to tedy testovat na dětech ve zvláštní škole i v rodině – a ono to fungovalo. Rozhodl jsem se tedy, že vytvořím celý systém pro první stupeň základní školy a akredituju ho.
Nějak si neumím představit akreditaci matemagiky. Jak na ministerstvu reagovali?
Jenom vyplnění papírů a splnění všech podmínek bylo děsivé. S tím mi ale pomohla paní, která se tím živí. Celý proces trval asi rok a půl a ona mi říkala, že ještě nikdy nezažila, že by někoho tak dlouho „týrali“ 😊. Pořád chtěli další podklady, už jsem to vzdával. Když mi pak oznámili, že během tří dní potřebují rozepsat celou metodiku, řekl jsem si, že tady se asi někdo totálně zbláznil. Nakonec jsem natočil videa s tím, že když je nepřijmou, nic nebude. Ale napsali mi, že akreditace je přidělena.
Jak jste začínal se samotnou výukou?
Měl jsme tu výhodu, že mě lidé už celkem znali, živil jsem se totiž i jako byznys kouč. A hlavně jsem byl nadšený. Točil jsem videa na YouTube a určité komunitě se matemagika začala šířit. Největším průlomem ale bylo, když ČSOB uspořádala vzdělávací program pro učitele a já tam měl dvacetiminutový referát o matemagice. Bylo vtipné, že já, který jsem měl z matiky trojky a čtyřky, jsem šel přednášet učitelům o matematice. Byla to i trochu drzost. Takže jsem jim radši spíš povyprávěl o tom, jak čtyřkař přemýšlí, a jak mu tedy matiku přiblížit.
V čem je to jiné?
Pro mě je trojkař a čtyřkař člověk s jiným typem myšlení. Myšlení jedničkářů a dvojkařů, což je kategorie, kam spadá i většina učitelů, je založené na logice a paměti. Buď funguje jedno, nebo druhé, anebo obojí. Trojkaři a čtyřkaři nemají tak silnou logiku a paměť, nebo s nimi neumí tolik pracovat. Potřebujeme atmosféru, vztahy, senzorické vjemy, emoce. Často jsme umělecké duše, rádi kreslíme nebo se věnujeme právě hudbě. Když nám někdo začne něco vykládat jazykem čisté logiky, nerozumíme tomu. A podle toho s dětmi pracuju.
Dostaví se výsledky matemagiky hned – a už to v dítěti zůstane?
Pokud bude to, co se naučí, dál používat, tak ano. Jde ale i o něco jiného – pokud dítě dostane informaci v „jazyce“, který mu dává smysl, začne ho to bavit a mozek přestane odporovat. Když jsem se jako kluk učil vzorečky, řešil jsem spíš, proč se to učím a k čemu mi to bude. Neviděl jsem v tom smysl, a tak jsem vůči tomu měl odpor. Dnes když dostanu třeba dítě s ADHD, tak po hodině končíme a ono škemrá o další příklad.
Čím to je?
Nevzniká v něm odpor. Mluvím k němu v jeho jazyce, a tak přijímá informace hladce. Nemusí se namáhat.
Jak docílíte toho, že děti na vaši hru přistoupí, a to i ty řekněme problematické?
Většinou si s rodiči předem domluvím konkrétní zakázku. Nezajímá mě, že dítěti „nejde matematika“, potřebuju znát konkrétní problém a ten pak společně řešíme. Když dítě přijde, snažím se ho překvapit. Vezmu si obyčejné triko, džíny, kšiltovku, hned mi může tykat. Prostředí ani chování nepřipomíná školu. Třeba i „srovnám“ maminku, když chce do hodiny zasáhnout. Dítě vidí, že mám u rodičů nějakou autoritu, současně ale cítí, že ho nechci poučovat.
Druhý krok je, že si všímám toho, jak se dítě cítí, a podle toho pracuju. Snažím se hlavně snižovat jeho vnitřní odpor. Jakmile se dítě cítí líp, lze rozvinout jeho potenciál.
Takže přece jenom trocha magie?
Spíš empatie. První, co udělám, je to, že dítě naučím něco, co pochopí během třiceti vteřin – a samotné ho to překvapí. Třeba ho pomocí tužky naučím, jak jednoduše násobit, a dítě zažívá úspěch. Řekne si – Ty jo, já dokážu násobit dvojciferná čísla?! A teprve potom se věnujeme konkrétní věci, se kterou přišlo.
Máte smělé cíle: do roku 2025 byste chtěl mít v každé škole jednoho učitele matemagiky a vyučovat ji na pedagogických fakultách. Jak toho chcete dosáhnout?
To je velká otázka. Hlavolam. Když jsme začínal, kontaktoval jsem ředitele škol. Odezva byla slabá, přestože jsem posílal krátká videa a měl jsem akreditaci z ministerstva školství. Takže jsem pochopil, že tohle není primární cesta. Potřebuju oslovit učitele, kteří už pak za ředitelem sami dojdou. Musím se tedy dostat do povědomí, například na oborových konferencích. Pak to postupně půjde.
Bojujete se zkostnatělostí školství?
Ani ne. Snažím se zaujmout ty, kteří jsou tomu nakloněni. Přesvědčovat ty, co to odmítají, je zbytečná ztráta energie. Ti, kteří cítí, že změna je potřeba, sami hledají cesty a matemagika je jedna z možností.
Známá je Hejného metoda. Inspirovala vás něčím?
Když jsem projížděl učebnice profesora Hejného, říkal jsem si, že je velká škoda, že jsem jako dítě jeho metodu nezažil. Máme něco společného, třeba védské násobení. Shodujeme se i v tom, že člověk může k výsledku dojít různými způsoby a nemá se trvat pouze na jednom. Pan Hejný je ale metodik, vede dítě metodicky. Oproti tomu já pomáhám dětem řešit konkrétní problém. Když ho vyřešíme, vrátím dítě do školy a přijde zase, až mu něco nepůjde. Nesnažím se matematiku změnit, neřeším ji jako celek.
Takže jde spíš o matematickou první pomoc?
Dá se to tak říct. Souvisí to ale i s tím, že s jedničkáři a dvojkaři nepracuju. Někdy se ale dostávám k dětem s mimořádným talentem, které se ve škole nudí. Klasika je nebaví. Stalo se mi ale i to, že mi rodiče s učitelkou zakázali učit kluka, který už pak v první třídě uměl počítat do desítek tisíc a začali jsme se věnovat násobení. Zalekli se toho, že by ve škole už neměl co dělat.
Z principu ale matemagika není určená jedničkářům a dvojkařům. Jde mi o to, odstranit u konkrétního dítěte zásek v určité látce, aby se s ním nevezl do budoucna. Trojkaři a čtyřkaři jsou trochu uměle vytvářeni tím, že používáme jen jeden matematický jazyk. Já dětem dávám alternativní řešení. Jsem totiž přesvědčený, že umělecké duše a kreativní lidé jsou pro společnost důležití. Potřebujeme je ve všech oborech – i ve vědě. Také v podnikání často vidíte, že úspěšnější jsou nakonec ti, kdo se třeba i učili hůř.
Co vyšší matematika? Má matemagika v tomto ohledu nějaké limity?
Limity nejsou. Sleduju špičkové světové matematiky a ti se středoškolské matematice často smějí a tvrdí, že je to jen biflování vzorečků. Výsledky maturit ukazují, že matematické myšlení se rok od roku zhoršuje. Jakmile dítě dostane něco, co se nevejde do naučených vzorečků, má problém odvozovat, kombinovat. Špičkoví matematici naopak uvažují způsobem, který nám může připadat neobvyklý. Mluví o intuici. A to jde i ve škole. Vždyť kvadratické rovnice se dají nakreslit, algebra částečně taky. Klasické dovednosti jsou potřeba, ale čím výš se v matematice dostáváme, tím víc je otevřená neotřelým postupům. Právě proto by bylo dobré, aby se ji naučili ovládat i kreativní lidé.
Čeho byste chtěl dosáhnout?
Mám sen ukázat matematiku v přírodě. Když letí vlaštovky, když rostou pampelišky… Ona totiž matematika dělá lidem problém tím, že odděluje svět od čísel. Řadě lidí to pak nedává smysl. Říkají si – proč mám počítat algebru? Chci ukázat cestu, jak matematiku znovu propojit se světem. A v této podobě ji přinést i na druhý stupeň a na střední školy. Matemagiku pro druhý stupeň bych rád rozpracoval už letos. Kromě toho bych se chtěl účastnit odborných konferencí a dostat matemagiku více do povědomí učitelů – a tím i k dalším dětem, kterým může pomoci.
Kalman Horvát (jméno zdědil po maďarských předcích) sám sebe označuje za rebela mezi kouči, což značí, že inteligentně porušuje pravidla. Vytvořil například vzdělávací program Podnikání podle budhistických principů. Veškeré jeho aktivity najdete na stránkách www.kalman.cz. Je na nich odkaz též na matemagiku, kterou sám prezentuje jako matematiku pro inteligentní trojkaře a čtyřkaře. Odkazuje se na ně proto, že sám nebyl jiný, a dokázal svá někdejší traumata proměnit v úžasné podnikání, které pomáhá druhým. Své know-how na webu prezentuje prostřednictvím názorných videí.