Štěpánka Štrougalová, majitelka Baby Clubu Juklík, je maminka čtyř dětí od 11 do 17 let. Co se jim doma osvědčilo, a co nefunguje ani náhodou?
Text a foto: Štěpánka Štrougalová
Začněme pohledem dětí. Jak vlastně pubertu samy vnímají? Takhle se na ni dívají moje čtrnáctiletá dvojčata:
„Puberta u dětí vůbec neexistuje. To jenom rodiče se dostanou v určitém věku dítěte do nějakého divného stavu a připadá jim, že se chováme nějak jinak, drze, pubertálně. A já tedy nevím, ale divní jste vy – dospěláci. My děti jsme úplně normální!“
„Puberta je období, kdy my mluvíme a vám dospělým to přijde drzé. Ale my máme prostě názor, říkáme ho, a vy nás začnete vychovávat a tvrdit, že jsem v pubertě. Ale my to nevíme. Nám se to jako drzé fakt nejeví.“
A tady už je seznam věcí, které nám doma fungují – a to nejen v posledním roce:
1. Přesně stanovte režim
V této covidové době je nejdůležitější mít řád. A fakt – jako na vojně. Je důležité vědět den, hodinu, i co se bude dít. Klidně to sepište. A hlavně dodržujte. Stanovte režim na den dopředu, nebo ideálně na celý týden: Kdy je škola, kdy se pracuje, kdy a kdo vaří, kdy se jí, uklízí, kdy se jde na výlet anebo za společným sportem. A taky kdy se lenoší i kdy je totální volno pro cokoli.
Do denního plánu samozřejmě zařaďte i příjemnosti, jako je jízda na kole se zastávkou v kavárně či cukrárně (pokud má otevřeno – třeba aspoň výdejové okénko), zhlédnutí filmu, který společně vyberete… Podle mé zkušenosti je pevný režim opravdu jediný způsob, jak přežít. Všichni.
2. Nechte teenagery být
Není třeba neustále komentovat jejich činy, kroky, postupy, názory, postoje – pokud nejsou totálně devastující. Prostě spoustu věcí ignorujte a přejděte.
3. Umožněte dětem, aby se viděly s kamarády
Vytvořte jim prostor pro setkávání s vrstevníky a aktivně jim s tím pomáhejte. Navrhněte jim, že se u vás můžou společně učit, a nabídněte, aby u vás kamarádi i přespali. Pokud to situace dovolí, střídejte pobyty v rodinách, s nimiž jste v blízkém kontaktu – klidně i po týdnu.
4. Řekněte, jak se cítíte
Otevřeně mluvte o tom, jak vám je – a dovolte to i dítěti: „Jsem unavená.“ „Chci být sama.“ „Chci, abyste mi před vstupem do pokoje klepali na dveře.“ „Jsem protivná, přijdu za chvilku.“ „Nemám dobrou náladu.“ „Dneska jsem nějaká rozverná.“ „Dneska se mi chce tančit…“
5. Pomozte jim s učením
Plave dítě v nějakém předmětu? Je tolik možností doučování on-line a mnohé je i zdarma. Nabídněte tuto možnost i vašemu dítěti. Bude to mnohem lepší než každodenní hádky.
6. Trvejte na rodinném čase – každý den
Striktně vyžadujte, aby aspoň jednou za den sešla celá rodina a strávila spolu určitý čas. Co by vám vyhovovalo nejvíc? Snídaně, oběd, večeře, procházka, společné vaření, pečení…? Něco si vyberte a trvejte na tom.
7. Usnadněte jim komunikaci
Nefunguje vám komunikace? Zkuste to jinak. Co třeba vzkaz na papír nebo zpráva na mobil? Někdy je dobrá příležitost cesta autem, kde je najednou čas i na dlouho tutlaná slova a nikdo vám neskáče do řeči – oba ale vypněte telefon… Také se vyplatí dát na viditelné místo velký papír, na který může každý psát, co ho těší i co mu vadí – psané slovo je někdy snadnější než vyřčené.
Pokud o sobě teenager nechce mluvit, nenuťte ho. Vyprávějte mu o svých radostech, starostech, obavách, vizích, snech… I vaše dítě má vědět o věcech, které vás trápí, a na které se naopak těšíte. Můžete mu taky vyprávět o tom, jak jste v pubertě cítili vy. Jaký jste měli postoj k rodičům… Možná se při těch vzpomínkách všichni pobavíte.
Zkuste také zjistit, která denní doba je k debatě s dítětem nejvhodnější. Odpoledne, když skončí školní povinnosti? Nebo večer před usnutím, kdy tma dovolí vyjádřit i ty nejtajnější myšlenky?
8. Přidělujte kompletní úkoly
Pokud chcete s teenagerem něco společně dělat, tvořit, pracovat, nepřidělujte mu pomocné práce. Přidělte mu kompletní úkol. Puberťáka nenadchnete prosbou: „Prosím, prostři“, ale určitě pro něj budou výzvou slova: „Každou neděli můžeš připravit snídani pro celou rodinu. Včetně nákupu nebo aspoň sepsání seznamu jídla.“
9. Místo rozkazování stanovte časový limit
Rozkazy typu „Teď hned dojdi s odpadky“ nebo „Teď hned vyluxuj“ jsou většinou spíš kontraproduktivní. Schůdnější bývá věta: „Prosím, do večerních zpráv bude zapotřebí udělat to a to.“
A všimli jste si, že děti nejraději pracují, když nikdo není doma? To prostě zadaný úkol nějak splní. Ale když jim koukáte pod ruce nebo jste byť i jen přítomni, tak to je nějak „neba“.
10. Respektujte osobnost každého dítěte
A zejména v pubertě. Každý teenager je jiný – jeden rád povídá, druhý ne. Nenuťte ho a nepředhazujte mu sourozence, že se s ním komunikuje lépe. Jedno dítě může být i v tomto věku mazlivé, druhé fyzický kontakt nevyžaduje, a dokonce má bublinu tak malinkou, že se do ní nevejdete ani vy. Nesnažte se do ní za každou cenu proniknout.
11. Na pubertu nejste sami
Pokud je doma vypjatá atmosféra, určitě pomůže, když se budete s partnerem vzájemně podporovat. Nic nepovzbudí tolik jako chápavý pohled, pohlazení, hezky strávené společné chvilky. Na kamarádku pubertu nejste sama – jste na to dva!
12. Myslete i sami na sebe a dělejte to, co vás těší
Je hezké psát o tom, jak společně zvládnout tohle náročné období. Období, kdy se naše skoro dospělé děti mají smát nebo plakat kvůli nešťastným láskám, kdy máme potichu našlapovat kolem jejich pokojíčku a opatrně zjišťovat, co se v jejich světě děje… A zatím děláme co? Společenský život je nulový a celá situace se podepisuje na psychice nás všech.
Tím spíš nezapomínejme sami na sebe. I my rodiče potřebujeme někde čerpat energii. Pro teď i pro chvíle, které teprve nastanou. Jen pak budeme mít dostatek trpělivosti a v rodině nebudou každý den probíhat ostřejší výměny názorů.
A proto hledejte, co vám pomáhá. Procházka, dlouhý telefonát s kamarádkou, útěk na kole, rybaření, zamknout se v ložnici s rozečtenou knihou, sklenka vína… Soustřeďte se na to, co vás těší a nabíjí, a tyto momenty a činnosti pravidelně zařazujte do denního režimu.
A pokud to jen trochu jde, i vy občas zkuste na 24 hodin „ujet“ ke kamarádce. A dopřejte volno i partnerovi – ať si od sebe taky na chvilku odpočinete.
Štěpánka Štrougalová je maminka 4 dětí a majitelka Baby Clubu Juklík, což je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání. Dnes provozuje několik bazénů, a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné i aktivity pro rodiče. Štěpánka je příznivcem „přirozené výchovy“ a o své zkušenosti se dělí na blog.juklik.cz.