Spisovatelka Michaela Klevisová se na chvíli vrací do svého (introvertního) dětství. A přidává tip na knížku, která vám pomůže porozumět těm, kteří jsou raději… v tichu.
Text a foto: Michaela Klevisová
Jsem introvert, ale ne takový, který vůbec nepotřebuje společnost. V dětství jsem si užívala chvíle, kdy jsem se sama toulala venku nebo jsem se zavřela v pokoji a něco si četla, malovala nebo psala. Baterky jsem dobíjela o samotě.
Současně jsem se ale každý den těšila do školy, kde jsem byla vždycky tam, kde se něco dělo, pořád jsem se smála, povídala si s někým a vymýšlela rošťárny. Potřebovala jsem obojí: samotu i společnost. A jsem vážně vděčná, že naši generaci nepotkalo období zavřených škol.
V době domácí výuky často slýchám, že tohle uspořádání vyhovuje introvertům. Je to ale dost zjednodušený pohled. Spousta introvertů totiž sice miluje samotu a aktivně ji vyhledávají, jenže když už je z ní něco vytrhne a okolnosti je přinutí vyjít mezi lidi, užijí si společnost na plné pecky.
Dobře si to pamatuju z dovolených s rodiči: první dny jsem vůbec neměla zájem seznámit se s ostatními dětmi. Ne že bych se jich bála nebo styděla, ale prostě jsem se chtěla v klidu opalovat, číst si, přemýšlet, odpočívat. Proč bych měla trávit čas s dětmi, které ani neznám? Nezájem!
Po pár dnech mě někdo z nich oslovil: pojď s námi do bazénu/na zmrzlinu/hrát basket. Šla jsem – zprvu dost nerada – a vzápětí hladce zapadla do party, vracela se na pokoj s břichem bolavým od smíchu, a od té chvíle už jsem chtěla být jen s novými kamarády. Ale kdyby si pro mě nepřišli, nejspíš bych (spokojeně a dobrovolně) strávila týden u knížek…
A právě tohle je problém zavřených škol: introverta z jeho bubliny nic a nikdo nevyláká. Takže se v ní uzavírá víc a víc a možná i zapomíná, jaká je to legrace a relax být s lidmi. Navíc virtuální komunikace ho může dost vyčerpávat – typický introvert je totiž zvyklý hodně přemýšlet o chování ostatních, je naladěný na drobné náznaky, jako je mimika, gesta, tón hlasu… a tohle všechno při setkávání na dálku nelze spolehlivě dekódovat.
Jestli chcete svému introvertnímu potomkovi a jeho reakcím na současný jezevčí způsob života líp porozumět, nahlédněte do knihy Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit, Susan Cainová (vydal Jan Melvil v r. 2012, knížka je ale stále k dostání).
Dozvíte se například, že:
* Introvert potřebuje k tomu, aby si opravdu odpočinul, nejen fyzickou, ale i psychickou samotu. Tudíž po několika hodinách, které strávil sice sám zavřený v pokojíčku, avšak musel celou dobu reagovat na online výuku, nejspíš ze všeho nejvíc potřebuje být konečně OPRAVDU sám.
* Introverti dychtí po společnosti jiných dětí leckdy úplně stejně jako extroverti, ale často jen v malých dávkách.
* Introvertům se neprávem přisuzuje, že jsou stydliví. „Stydlivost je strach ze společenského odmítnutí či ponížení, zatímco introverze je upřednostňování prostředí, které neposkytuje přebytek stimulů,“ vysvětluje v knize Susan Cainová. „Stydlivost je sama o sobě nepříjemná, introverze nikoliv.“ Jinými slovy, introvert dost často mlčí a nezapojuje se jednoduše proto, že chce mít svůj klid 🙂
* Introverti můžou být ve škole nebo pracovním týmu považováni za méně snaživé nebo laxní, protože reagují na příslib odměny méně než extroverti. Fakt, že je samotné činnost uspokojuje, pro ně bývá důležitější než ocenění a chvála. Proto bývají společností orientovanou na skupinovou práci a týmové myšlení někdy hůře hodnoceni.
Jenže, jak podotýká Susan Cainová (která se tématem introverze dlouhodobě zabývá a přednáší na univerzitách o negociačních dovednostech), v budoucnu o sobě právě tyto děti můžou dát výrazně vědět. „Introverti raději pracují osamoceně a osamocení může být katalyzátorem inovace,“ upozorňuje autorka a vysvětluje, proč je introverze v době dospívání vlastně dobrá zpráva: „Pubescenti, kteří jsou příliš společenští na to, aby trávili čas o samotě, často nedokážou rozvinout vlastní talent, protože cvičení v hudbě nebo studium matematiky vyžaduje samotu, které se oni děsí.“
Michaela Klevisová je úspěšnou autorkou detektivek, knižně vydala také tři soubory povídek. Právě pracuje na románu, vyjít by měl ještě letos. Více na www.michaelaklevisova.cz.
